20 Cdo 2412/2003
Datum rozhodnutí: 09.12.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2412/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. V., zastoupeného advokátem, proti povinnému O. V., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí, pro 6.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 3611/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. května 2002, č.j. 22 Co 192/2002-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrhy povinného na odklad výkonu rozhodnutí a na jeho zastavení, maje za to, že argumenty povinného vztahující se k jeho nezaměstnanosti a k tomu, že jsou výkonem postihovány věci patřící vlastnicky jeho manželce či do společného jmění manželů a které jsou případně z výkonu vyloučeny, nejsou důvodné.

Povinný ve včasném dovolání posléze zastoupen advokátem jeho prostřednictvím namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam a přitom spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci pak dovolatel dovozoval z toho, že odvolací soud nesprávně posoudil jeho situaci, v níž bez svého zavinění přišel o zaměstnání a v tom, že jsou do výkonu pojaty věci, jejichž absence by měla pro rodinu zvláště nepříznivé následky. Výslovně uvádí automatickou pračku, která je nezbytná pro rodinu s více nezletilými dětmi.

Dovolání přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (písm. c/), ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (písm. d/) a dalších tam uvedených rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Již z toho plyne, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí přípustné není.

Dovolání proti těmto usnesením uvedeným v § 238a odst. 1 o.s.ř. pak je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně ve věci návrhu na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu § 266 o.s.ř., tak podle výčtu rozhodnutí uvedených v § 238a o.s.ř. přípustné není bez dalšího, takové dovolání není přípustné ani dle žádného jiného ustanovení zákona.

Ve vztahu k té části rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, sice dovolatel vyjadřuje výtku nesprávného právního posouzení, v čem však má spočívat otázka zásadního právního významu ve smyslu shora uvedené zákonné konstrukce přípustnosti dovolání, neuvádí. Zásadně se mýlí při posuzování důsledku toho, že by jedna z více sepsaných věcí v daném případě výslovně zmiňovaná automatická pračka mohla odůvodňovat zastavení výkonu rozhodnutí jako takového. Odvolací soud poukázal na soupis televizoru a videorekordéru, o nichž ani povinný v dovolání netvrdí, že by mohly být vyloučeny z provedení výkonu rozhodnutí dle §321 a 322 o.s.ř.

Zda pak určitá věc, která je obvyklou součástí vybavení domácnosti, má být jako předmět nezbytné potřeby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vyloučena, závisí na úvaze, lze-li po povinném požadovat, aby se při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny bez této věci obešel (viz usnesení ze dne 26. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 2133/2001). Základním hlediskem pro určení toho, zda věci zahrnuté do soupisu mohou být prodány v dražbě, je jejich nezbytnost při uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; ve vztahu ke konkrétním poměrům povinného platí, že výkonem rozhodnutí nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování základních životních potřeb povinného a jeho rodiny. Posuzování takových okolností je však závěrem o otázkách skutkových, tedy v dovolacím řízení má-li být dovolání přípustné dle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - posouzením nepřípustným. Činí-li proto odvolací soud v tomto směru byť blíže neodůvodněné závěry, nejsou ty dovolacímu soudu prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu nezbytnost věci k uspokojování potřeb jeho a jeho rodiny přístupné.

Ani o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatel vycházejí z práva procesního.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř., a to ani ve vztahu k rozhodování o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Povinný s dovoláním úspěšný nebyl, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. § 146 odst. 3, 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu