20 Cdo 2404/2016
Datum rozhodnutí: 28.11.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



20 Cdo 2404/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného L. Z. , R., zastoupeného Mgr. Ivou Derychovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové 1695/2, proti povinným 1) D. O. , L. n. B., 2) J. O. , O. n. B., zastoupenému JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem Bratčicích 137, a 3) M. C. , L. n. B., pro 100 350 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn 28 EXE 2394/2014, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. 9. 2015, č. j. 40 Co 454/2015-80, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 14. 5. 2015, č. j. 28 EXE 2394/2014-59, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného 2) na zastavení exekuce vedené na základě pověření téhož soudu ze dne 5. 2. 2015, č. j. 28 EXE 2394/2014-22. Uzavřel, že smluvní pokuta (za období od 1. 1. 2013 do 31. 10. 2014 ve výši 100 350 Kč) byla v čl. V exekutorského zápisu sepsaného dne 14. 10. 2010 Mgr. M. Z., exekutorskou koncipientkou pověřenou soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, sp. zn. 103 EZ 1531/2010, sjednána mezi účastníky částkou 150 Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu od prvního dne prodlení do úplného zaplacení, přičemž ukončení povinnosti dlužníků platit smluvní pokutu je vázáno ke dni zaplacení jistiny, k níž se pokuta váže, a kterou je podle smlouvy o půjčce částka 400 000 Kč. Smluvní pokuta byla sjednána jako sankce za porušení povinnosti splácet ve sjednaných lhůtách půjčku jako takovou, přičemž je zřejmé, že v pořadí prvním měla být splacena jistina a že ponížení skutečně vyčísleného dluhu ze smlouvy nemá za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro neplatnost, případně neurčitost. Smluvní pokuta byla dohodnuta tak, že byl stanoven způsob, jakým byla určena, její výše není nepřiměřená ani v rozporu s dobrými mravy.
Povinný 2) v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že soudy obou stupňů pominuly, že povinný navrhl zastavit exekuci proto, že v čl. V, VI a VII exekutorského zápisu bylo výslovně sjednáno, že věřiteli jako oprávněnému v této věci vznikne nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 150 Kč za každý den prodlení při prodlení dlužníků s vrácením částky 797 300 Kč. Odvolací soud dospěl k nesprávné výši jistiny, která nemohla činit 400 000 Kč, ale mohla činit 393 300 Kč, neboť povinný 1) dne 14. 10. 2010 zaplatil první splátku ve výši 6 700 Kč. Sama nesprávnost určení výše jistiny, ohledně které by prodlení se zaplacením mělo být údajně sankcionováno smluvní pokutou, prokazuje neurčitost, a tedy absolutní neplatnost ujednání v čl. V poslední větě exekutorského zápisu ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nevzal v úvahu, že sjednaný způsob určení smluvní pokuty je od počátku absolutně neplatný pro nemožnost plnění, když se dlužníci nemohli dostat do prodlení s vrácením částky 797 300 Kč. Povinný rovněž namítá, že odvolací soud svým výkladem změnil obsah písemného ujednání v exekutorském zápise, a to účelově v neprospěch druhého povinného jako v daném vztahu spotřebitele, tedy v přímém rozporu jak s ust. § 35 obč. zák., tak s ust. § 55 odst. 2 obč. zák. . Podle jeho názoru se napadené rozhodnutí odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom, že nevzalo v úvahu, že předpokladem platného sjednání výše smluvní pokuty je určité, řádné a právně možné stanovení základu smluvní pokuty. Bez toho není možné posoudit, zda je výše smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy nebo ne . Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce proti povinnému 2) zastavuje, případně aby je zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ).
Odvolací soud uzavřel, že z čl. V exekutorského zápisu vyplývá, že smluvní pokutou je zajištěna povinnost vrátit jistinu poskytnuté půjčky ve výši 400 000 Kč. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu otázku, zda je ujednání o smluvní pokutě neplatné z důvodu, že neobsahuje dostatečně určitě formulovanou povinnost, jež je smluvní pokutou zajišťována.
Neurčitý je takový projev, který je sice srozumitelný (je zřejmé, co jím mělo být vyjádřeno), ale není jistý jeho obsah; neurčitost projevu může být odstraněna jeho výkladem podle § 35 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 1171/2005). Zjišťování obsahu právního úkonu je přitom otázkou skutkovou [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 (uveřejněný pod číslem 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5138/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2809/2013].
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).
Povinný zpochybňuje toliko věcnou správnost dlužné částky, jejíž vrácení bylo smluvní pokutou zajištěno, z domnělého nesprávného určení této částky usuzuje na neurčitost ujednání o smluvní pokutě a namítá, že odvolací soud provedl nezákonný výklad předmětného ujednání, čímž ovšem rozporuje správnost soudem zjištěného skutkového stavu a uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu