20 Cdo 2398/2013
Datum rozhodnutí: 17.12.2013
Dotčené předpisy: § 256 o. s. ř., § 36 odst. 4 předpisu č. 1120/2001Sb.



20 Cdo 2398/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného RAVAK a. s. , se sídlem v Příbrami, Obecnická 285, identifikační číslo osoby 25612492, zastoupeného Mgr. Martinem Krechlerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinnému Ing. M. U. , zastoupenému Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na struze 1740/7, pro 3 809 415,- EUR s příslušenstvím, pro 13 303 696,26 Kč s příslušenstvím a pro 148 139,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 16 EXE 3242/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 23 Co 230/2013-302, takto:

Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 21. 3. 2013, č. j. 16 EXE 3242/2012-280, zastavil k návrhu povinného exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 15. 5. 2012, č. j. 16 EXE 3242/2012-107, a to podle § 52 odst. 1 ex. řádu za použití § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a rozhodl o nákladech řízení a nákladech soudního exekutora. Dospěl k závěru, že oprávněný neměl ke dni podání návrhu na nařízení exekuce aktivní legitimaci k takovému návrhu . Uvedl, že pokud své právo odvozoval od předložené smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2012, pak lze konstatovat, že tato smlouva nebyla způsobilá prokázat přechod práva zákonem stanoveným způsobem (§ 36 e. ř.), a to pro absenci úředně ověřených podpisů postupníka a postupitele .

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh povinného na zastavení exekuce zamítl. Vyšel ze zjištění, že v době podání návrhu na nařízení exekuce (3. 5. 2012) nebyla smlouva o postoupení pohledávky z 30. 3. 2012, dokládající přechod práva z exekučního titulu ze společnosti NLB Factoring, a. s. na oprávněného, opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků této smlouvy, a že tyto podpisy na smlouvě byly legalizovány v souladu se zákonem č. 21/2006 Sb. až po nařízení exekuce. Měl za prokázáno, že právo na oprávněného přešlo před podáním návrhu na nařízení exekuce. Proti samotnému exekučnímu titulu, jímž je notářský zápis sepsaný JUDr. Jarmilou Valigurovou, notářkou v Ostravě (resp. notářským kandidátem Mgr. L. V.) přitom žádné námitky vznášeny nebyly. K rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3062/2007, na něž odkázal v odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně, uvedl, že toto rozhodnutí se zabývá situací, kdy formální stránka průkazu přechodu práva je v souladu se zákonem, avšak tento průkaz je obsahově nesprávný. To by v daném případě znamenalo zjištění, že ve skutečnosti k přechodu práva z nějakých důvodů vůbec nedošlo a v takovém případě by nebyl oprávněný, případně povinný, v řízení věcně legitimován. Jestliže v posuzované věci oprávněný dodatečně doložil legalizací podpisů na souhlasném prohlášení o přechodu práv z exekučních titulů i legalizací podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky, že došlo k přechodu práv a povinností z původního oprávněného z exekučního titulu NLB Factoring na něj, a to ještě před tím, než byl podán návrh na exekuci, splnil tak svoji procesní povinnost doložit způsobem uvedeným v § 256 o. s. ř., resp. v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo povinnosti . S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 73/2012 odvolací soud připomněl, že soud je povinen pro případ, že účastník svoji procesní povinnost nesplnil, poskytnout mu potřebné poučení a umožnit mu tuto povinnost splnit v přiměřené lhůtě. Teprve v případě, že oprávněný ani v dodatečné lhůtě neprokáže přechod práv a povinností, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popř. o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále též jen o. s. ř. ). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to zejména otázky pozdního doložení převedení práva z exekučního titulu oprávněným, resp. aktivní legitimace oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce za situace, kdy byla k návrhu na nařízení exekuce přiložena pouze prostá kopie smlouvy o postoupení pohledávky bez úředně ověřených podpisů, a toto úřední ověření podpisů byl provedeno až s několikaměsíčním odstupem a až po nařízení exekuce. Oprávněný tak v době nařízení exekuce nedisponoval exekučním titulem. Dle názoru povinného odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že dodatečné zhojení vady spočívající v tom, že oprávněný neměl v době podání návrhu na nařízení exekuce exekuční titul v zákonem požadované formě k dispozici (§ 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., § 256 o. s. ř.), není možné. Dále uvádí, že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkou, že pohledávka oprávněného zanikla v celé své výši před pravomocným nařízením exekuce, a to z důvodu započtení pohledávky povinného a pohledávky Ing. K. J., který je solidárním dlužníkem identické pohledávky jako povinný . Pohledávka oprávněného byla dvěma zápočty uhrazena v plné výši k okamžiku započtení, a to nejpozději dne 5. 6. 2012. Započtení pohledávek povinný dokládal kopií notářského zápisu o provedení tohoto úkonu. Povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň požádal o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen o. s. ř. ).

Dovolání není přípustné, neboť při řešení dovolatelem předestřené otázky spojené s řešením situace, kdy byla k návrhu na nařízení exekuce přiložena pouze smlouva o postoupení pohledávky bez úřadně ověřených podpisů, a legalizace podpisů byla provedena až po pravomocném nařízení exekuce, lze vycházet z ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 2942/2007), dle níž platí, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v § 256 o. s. ř., resp. v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo povinnosti, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), a pokud již byl výkon rozhodnutí (exekuce) pravomocně nařízen (nařízena), rozhodne o jeho (jejím) zastavení podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

V projednávané věci byla exekuce nařízena podle vykonatelných notářských zápisů JUDr. Jarmily Valigurové, notářky v Ostravě, k návrhu oprávněného, který k prokázání převodu vymáhané pohledávky z uvedených exekučního titulů předložil kopii smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2012 bez úředně ověřených podpisů smluvních stran. Podpisy na této smlouvě byly legalizovány až dodatečně k výzvě soudu (soudního exekutora) ze dne 19. 9. 2012.

Jestliže tedy k platnému převodu vymáhané pohledávky z exekučních titulů v projednávané věci došlo před podáním návrhu na nařízení exekuce (před 3. 5. 2012), oprávněný tedy byl k tomuto okamžiku i věcně legitimován. Protože na výzvu soudu také doložil řádnou postupní smlouvu, na níž účastníci smlouvy uznali své podpisy za vlastní, důvod k zastavení nařízené exekuce není dán.

K výtce dovolatele, že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkou započtení, dovolací soud uvádí, že tuto námitku povinný uplatnil až v návrhu na zastavení exekuce, doručeném soudu dne 25. 6. 2013 (viz č. l. 311 spisu), přičemž odvolací soud dovoláním napadeným usnesením rozhodoval již dne 22. 5. 2013.

Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu