20 Cdo 2395/2010
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2395/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. , se sídlem Boulevard Konrad Adenauer 2, L-1115 LUXEMBOURG, Lucemburské velkovévodství, registrační číslo B 90447, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Mgr. V. V. , zastoupenému JUDr. Josefem Bajcurou, advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 14, pro 2 516 570,- Kč a 125 849,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 21 Nc 7991/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2008, č. j. 10 Co 480/2008-67, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2004, č. j. 21 Nc 7991/2004-5, kterým okresní soud nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 1996, č. j. 20 Ro 1062/95-3, a platebního rozkazu téhož soudu ze dne 12. 9. 1996, č. j. 21 Ro 1891/95-5, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2 516 570,- Kč a 125 849,20 Kč, nákladů předcházejícího řízení 109 964,- Kč a 8 216,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení vyčísleny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka. Uzavřel, že oprávněný doložil smlouvami o postoupení pohledávek, že na něho bylo převedeno právo z exekučního titulu. K námitce povinného, že mu exekuční tituly nebyly doručeny, uvedl, že spisy Krajského soudu v Ústí nad Labem byly zničeny při povodni a následně na základě povolení Ministerstva spravedlnosti skartovány, takže jimi nelze provést důkaz. Současně uvedl, že oba platební rozkazy jsou opatřeny kulatým razítkem Krajského soudu v Ústí nad Labem a doložkou právní moci a vykonatelnosti, dle níž platební rozkaz č. j. 20 Ro 1062/95-3 nabyl právní moci 14. 11. 1996 a platební rozkaz č. j. 21 Ro 1891/95-5 dne 5. 11. 1997. Z těchto doložek právní moci je proto třeba vycházet. Odvolací soud rovněž připomněl, že platební rozkazy se doručují do vlastních rukou, přičemž náhradní doručení je vyloučeno.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř.). Uvedl, že ve výzvě soudu ze dne 11. 11. 2008 nebyla uvedena lhůta k označení dalších důkazů a nebylo v ní uvedeno ani poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Přitom označení dalších důkazů ke skutečnostem, které se staly před 12 lety, bylo pro něho obtížné, proto reagoval na výzvu soudu až 5. 1. 2009 a navrhl výslech dvou svědků. Zdůraznil, že mu nelze přičítat k tíži, že nalézací spisy byly při povodni v roce 2002 zničeny, a že v důsledku toho jimi nelze provést důkaz. Poukázal na rozdílnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a odvolacích soudů v souvislosti s tzv. doložkami právní moci. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2009, č. j. 20 Cdo 1102/2007, uvedl, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce, je-li její správnost účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění. Naproti tomu Krajský soud v Ústí nad Labem v rozhodnutí ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. 14 Co 188/2008, uvedl, že je třeba vycházet z doložky vykonatelnosti, kterou je opatřen stejnopis rozhodnutí, jež má charakter veřejné listiny, nelze-li nalézací spis dohledat. Dovolatel pak zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, nelze vycházet pouze z doložky vykonatelnosti, kterou je opatřen stejnopis rozhodnutí, a zda je soud povinen provést všechna potřebná zjištění . Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že povinný podle obsahu dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení, a v tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 348/2001, týkající se přípustnosti dovolání. Dále uvedl, že poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. je na místě tehdy, probíhá-li ve věci jednání, a že v souzené věci jednání nařízeno nebylo. Současně uvedl, že doložka vykonatelnosti zakládá presumpci řádného doručení a vykonatelnosti exekučního titulu, a že bylo na povinném, aby prokázal opak jinými důkazy než doručenkami. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen exekuční řád ), přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, ruší uplynutím dne 31. 12. 2012).

Dovolatel sice přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k tomuto závěru dospět nelze.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržené platební rozkazy jsou vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo o zjištění, zda platební rozkazy byly povinnému doručeny, popř. zda podpisy na doručenkách jsou pravými podpisy povinného.

Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění, pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení platebních rozkazů nemá oporu v provedeném dokazování, neboť mu před nařízením exekuce nebyly doručeny. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).

Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 25. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1527/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005, pod číslem 167 (popř. v dovolatelem zmíněném rozhodnutí), uzavřel, že doložka vykonatelnosti, jíž je opatřen stejnopis rozhodnutí, má charakter veřejné listiny, a že tedy potvrzuje pravdivost údajů v ní uvedených. Namítá-li povinný její obsahovou nesprávnost, je povinen ke svým tvrzením nabídnout důkazy. Dovolatel v odvolání tvrdil, že mu platební rozkazy, které se doručují do vlastních rukou, nebyly doručeny, popř. že podpisy na doručenkách nejsou jeho pravými podpisy, blíže však svá tvrzení nerozvedl. Současně navrhl provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k porovnání pravosti podpisů. Protože nalézací spisy byly zničeny při povodni v roce 2002, nebylo možné tento důkaz provést. Odvolací soud povinného vyzval, aby označil další důkazy a poučil o následku spojeném s neuposlechnutím výzvy (neunesení důkazního břemene). Dovolatel na výzvu soudu ze dne 11. 11. 2008 reagoval až poté, co odvolací soud ve věci rozhodl (podáním ze dne 5. 1. 2009). Skutečnost, že výzva soudu neobsahovala lhůtu, dokdy má povinný důkazy označit, nezakládá dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., protože z § 118a odst. 3 o. s. ř., podle něhož odvolací soud postupoval (byť nesprávně podle tohoto ustanovení se postupuje při jednání), vyplývá, že důkazy je třeba označit bez zbytečného odkladu.

Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu