20 Cdo 238/2009
Datum rozhodnutí: 05.04.2011
Dotčené předpisy: § 337c o. s. ř., § 50c odst. 4 o. s. ř. ve znění do 31.12.2008




20 Cdo 238/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinová a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Diners Club CS, s. r. o. , se sídlem v Bratislavě, nám. Slobody 11, Slovenská republika, identifikační číslo 35757086, proti povinné T. M. , zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 29, pro 788 151,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc 9363/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2008, č. j. 14 Co 163/2008-48, 14 Co 178/2008, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora ze dne 30. 1. 2008, č. j. 039 EX 37/06-86, tak, že se odvolání povinné ze dne 28. 1. 2008 neodmítá (výrok I.), a dále potvrdil usnesení ze dne 20. 12. 2007, č. j. 039 EX 37/06-82, jímž soudní exekutor udělil příklep na ve výroku uvedené nemovitosti vydražiteli ELETIS, spol. s r. o., IČ: 42740592, se sídlem v Praze 10 Vršovicích, Karpatská 857(výrok II.). Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, dospěl soud k závěru, že dražební vyhláška byla povinné doručena v souladu s § 50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2008 (dále též jen o. s. ř. ), protože byla uložena u pošty 19. 11. 2007 a povinná si ji nevyzvedla. Povinná přitom neprokázala, že by se v tu dobu v místě doručování nezdržovala (§ 46 odst. 6 o. s. ř.). Pokud se tedy povinná dražby nezúčastnila, nebylo to proto, že by jí nebyla doručena dražební vyhláška. Dále soud uvedl, že Hypoteční banka a. s. přihlásila do exekučního řízení svou pohledávku zajištěnou zástavním právem na dražených nemovitostech a bude uspokojena podle § 337c o. s. ř. z rozdělované podstaty.

Povinná v dovolání (směřujícímu pouze proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu), jehož přípustnost odvozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Vytýká soudu, že v průběhu řízení hodnotil jednotlivé důkazy jednostranně ve prospěch žalobce a nezabýval se ničím, co mohlo svědčit v její prospěch. Nikdy neobdržela ani exekuční titul (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 11 C 326/2003) ani usnesení o nařízení exekuce ze dne 21. 12. 2005, č. j. 14 Nc 9363/2005-4. Současně uvádí, že samotné datum 27. 12. 2007 je velmi zvláštním způsobem výkonu činnosti soudního exekutora a dle doloženého potvrzení o čerpání dovolené bylo pro ni doručení neúčinné. Na dotaz soudu, kde se zdržovala 19. 11. 2007, uvedla, že si to nepamatuje a že si možná zásilku nestačila na poště vyzvednout, a navrhla, že toto doloží soudu v přiměřené lhůtě. Soud však tento požadavek neakceptoval, čímž zkrátil její práva a porušil rovnost stran. Je přesvědčena, že odvolací soud měl rozhodnutí soudního exekutora zrušit, neboť ke zjištění skutkového stavu věci bylo třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 219a odst. 2 o. s. ř.). Namítá absenci rozhodnutí soudu podle § 336a odst. 1 písm. c), § 336e, § 336f a § 336g odst. 3 o. s. ř. a dále porušení procesního postavení jejího manžela jako spoluvlastníka (§ 338 o. s. ř.).

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým byl udělen příklep na vydražené nemovitosti, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení o příklepu nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, nepřednesla, a hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky také dospět nelze.

Předně namítá-li dovolatelka absenci rozhodnutí soudu dle § 336a odst. 1 písm. c), § 336e, § 336f nebo § 336g odst. 3 o. s. ř. a porušení procesního postavení jejího manžela jako spoluvlastníka (§ 338 o. s. ř.), uplatňuje tím nové skutečnosti, které vnesla do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku, aniž je měl k dispozici odvolací soud (viz odvolání na č. l. 16, protokol z jednání odvolacího soudu na č. l. 45), takže dovolací soud by k nim ani v případě jejich významnosti nemohl přihlédnout (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.).

Dovolatelka rovněž vytýká soudu, že v průběhu řízení hodnotil jednotlivé důkazy jednostranně a nezabýval se důkazy v její prospěch. Z protokolu z jednání odvolacího soudu však jednoznačně vyplývá, že povinná k dotazu soudu sama uvedla, že si nepamatuje, kde se zdržovala 19. 11. 2007 (v den uložení zásilky obsahující dražební vyhlášku), a že si možná zásilku nestačila na poště vyzvednout. Proto nelze přisvědčit dovolací námitce, že soud zkrátil její práva a porušil rovnost stran tím, že neakceptoval údajný návrh povinné na dodatečné doložení dotazovaných skutečností. Odvolací soud v projednávané věci na základě provedených šetření a jejich zhodnocení dospěl k závěru, že povinná neprokázala, že se v místě doručování v době doručování dražební vyhlášky nezdržovala (§ 46 odst. 6 o. s. ř.), a tedy že dražební vyhláška byla povinné doručena v souladu s § 50c odst. 4 o. s. ř. (uložením u pošty dne 19. 11. 2007, kde si ji povinná nevyzvedla). Nelze tedy nic vytknout ani závěru odvolacího soudu, že pokud se povinná dražby nezúčastnila, nebylo to proto, že by jí nebyla doručena dražební vyhláška.

Nutno ještě dodat, že samotné hodnocení důkazů se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (jak je tomu i v projednávané věci), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku.

Dovolatelka opakovaně vytýká i nedoručení exekučního titulu a usnesení o nařízení exekuce; prosazuje také - dokladem o čerpání dovolené - neúčinnost doručení usnesení o udělení příklepu (uloženého k vyzvednutí dne 27. 11. 2007 viz kopie doručenky na č. l. 14).

Dovolací soud však již opakovaně konstatoval, že řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006).

Podle § 336k odst. 3 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení § 219a se nepoužije.
Z uvedeného je zřejmé, že nedoručení exekučního titulu, usnesení o nařízení exekuce či usnesení o příklepu není důvodem, pro nějž by bylo možno usnesení o příklepu změnit.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodování v projednávané věci vyřešil namítané otázky v souladu s právem i dosavadní judikatorní praxí Nejvyššího soudu, podmínky přípustnosti ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. nejsou dány. Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu