20 Cdo 2368/2009
Datum rozhodnutí: 23.07.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2368/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O. W., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátem, prodejem movitých věcí pro 2.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 71 E 161/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.11.2008, č.j. 13 Co 547/2008-33, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud změnil v napadené části tj. ve výroku II. (že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení) usnesení okresního soudu ze 16.9.2008, č.j. 71 E 161/2008-29, jímž byl zastaven výkon rozhodnutí, tak, že oprávněného zavázal k povinnosti zaplatit povinnému náklady řízení spojené se zastavením výkonu rozhodnutí, a uložil mu i povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení odvolacího. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním.


Povinný označil ve svém vyjádření dovolání za nesrozumitelné, neboť z něj není zřejmé, jaký procesní úkon zamýšlel oprávněný učinit.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení (včetně řízení odvolacího) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).


Nejvyšší soud proto aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele advokátem (srov. § 241b odst. 2 in fine o.s.ř.) dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že povinnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením z 19.5.2009 (č.l. 60) jelikož to svým obsahem (návrhem na postup soudu podle § 43 o.s.ř.) k výsledku dovolacího řízení, jímž bylo odmítnutí dovolání, nevedlo.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. července 2009


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.


předseda senátu