20 Cdo 2358/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2358/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Stavebního bytového družstva R., zastoupeného advokátem, proti povinnému Z. S., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 E 46/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. března 2002, č.j. 9 Co 613/2001-20, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 2001, č.j. 49 E 46/2001-11, s tím, že se výkon rozhodnutí nařizuje též podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2000, č.j. 12 Co 927/99-27. Uzavřel, že podmínky pro nařízení výkonu jsou splněny, zejména že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná a že pro povinného je zajištěna bytová náhrada.

Povinný v dovolání, jehož důvodnost dovozuje z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), namítá, že mu bylo doručeno pouze usnesení, v jehož záhlaví je jako povinný uveden P. S., nikoliv Z. S. Podle jeho názoru také odvolací soud tím, že nařídil výkon rozhodnutí podle dalšího rozhodnutí, porušil jeho právo na odvolání proti každému rozhodnutí, kterým se nařizuje výkon rozhodnutí, protože ve skutečnosti odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně doplnil. Poukázal na nesprávné označení oprávněného v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, který je vykonáván (Stavební bytové družstvo R. Ú. namísto Stavební bytové družstvo R.) a konečně namítá, že mu nebylo zajištěno přístřeší, ačkoliv to oprávněný tvrdí. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že skutečnosti tvrzené v dovolání jsou účelové a že soudy obou stupňů při svém rozhodování postupovaly správně. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Dovolání soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění do 31. 3. 2005 (zákon č. 59/2005 Sb., článek II Přechodných ustanovení, bod 3).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Samotná skutečnost, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně s tím, že se výkon rozhodnutí nařizuje také podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2000, č.j. 12 Co 927/99-27, nemá na posouzení charakteru dovoláním napadeného usnesení vliv, neboť odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně ke shodnému závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny; jedná se tedy o usnesení potvrzující.



Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Závěr, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny a že pro povinného je zajištěno přístřeší, je závěrem právním. Dovolatel však vůbec netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze, protože namítá pouze, že přístřeší mu zajištěno nebylo.

Námitky, že dovolateli bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kde je chybně uvedeno jeho jméno (P. namísto Z., o čemž předložil stejnopis rozhodnutí), stejně jako nesprávné označení oprávněné osoby v podkladovém rozhodnutí jsou podřaditelné důvodu uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; tento důvod je k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilý (srov. § 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b, odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř., náklady nevznikly. Náklady oprávněného spojené s vyjádřením k dovolání nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. l, věta první, o.s.ř.),

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k předseda senátu