20 Cdo 2351/2004
Datum rozhodnutí: 21.04.2005
Dotčené předpisy: § 255 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2351/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. S. P., správce konkurzní podstaty úpadce P. G. H. v likvidaci , zastoupeného advokátem, proti povinnému Ing. F. H., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného R. H., zastoupené advokátem, pro 3.600.000 Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. E 2530/2001, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2003, č.j. 20 Co 574/2003-36, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 22. 2. 2002, č.j. E 2530/2001-8, Okresní soud Praha východ nařídil na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 7/2000 k vydobytí pohledávky 3.600.000,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve výroku usnesení uvedených. Krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil podle téhož rozsudku ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2001, sp. zn. 9 To 280/2001, k uspokojení téže pohledávky výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky, a to: objektu bydlení č. p. 409 na st. p. č. 1048, jiné stavby bez čp./če na st. p. č. 818, stavební parcely č. 818 o výměře 30 m² - zastavěná plocha a nádvoří, stavební parcely č. 1048 o výměře 75 m² - zastavěná plocha a nádvoří, a parcely č. 638/33 o výměře 1608 m² - zahrada, zapsaných na listu vlastnictví č. 479 pro katastrální území Š., obec Š., u Katastrálního úřadu P.; povinnému uložil zaplatit oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí 92.900 Kč, rozhodl, že nařízený výkon se vztahuje i na tyto náklady a dále náklady, které budou oprávněnému v průběhu řízení přiznány, v dalším usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Stejně jako okresní soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu byly splněny a že výkon rozhodnutí lze vést na majetek patřící do společného jmění manželů (dále jen SJM ), neboť závazek povinného vznikl za trvání manželství; důvodem změny výroku o nařízení výroku rozhodnutí byla pouze skutečnost, že soud prvního stupně opomněl v tomto výroku uvést jako další exekuční titul usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 280/2001, a nemovitosti označil v rozporu s ustanovením § 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky ve znění pozdějších předpisů.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka obsahově shodným dovoláním, jehož důvodnost opírají o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř. /). Namítají, že výkon rozhodnutí nelze nařídit a vést proti manželce povinného, neboť exekuční titul směřuje pouze proti povinnému, tj. Ing. F. H., a proto pouze on je ve věci (pasivně) věcně legitimován. Dovolatelé odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2304/2002, a navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (odvolací soud, byť výrok o nařízení výkonu rozhodnutí změnil, posoudil předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí shodně jako soud prvního stupně), je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ a c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Otázku, kterou dovolatelé předestřeli pro účely dovolacího přezkumu (zda lze nařídit a vést výkon rozhodnutí proti manželovi povinného, směřuje-li exekuční titul pouze proti povinnému), výše uvedené znaky nesplňuje a odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí.

V souzené věci je povinnou osobou Ing. F. H., kterému exekuční titul ukládá povinnost zaplatit oprávněnému 3,600.000,- Kč, a proti němu byl také výkon rozhodnutí nařízen. Dovolatelé se tedy mýlí v úsudku, že výkon rozhodnutí byl nařízen proti manželce povinného. Ta se stala účastnicí řízení až v okamžiku nařízení výkonu rozhodnutí, kterým byly postiženy nemovitosti patřící do společného jmění manželů. Její postavení účastníka řízení vyplývá přímo ze zákonné úpravy (§ 255 odst. 2 o.s.ř.), která umožňuje provést výkon rozhodnutí i proti ni, aniž by zde existoval samostatný (zvláštní) exekuční titul, a to proto, že se v řízení má jednat o majetku (SJM), ke kterému má také právo. Z tohoto důvodu je nepatřičný odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 2304/202, ze dne 23. 10. 2003, řešící postavení manžela, proti němž byl výkon rozhodnutí nařízen, ačkoliv exekuční titul směřuje proti druhému z manželů.

Nejsou-li dovolání přípustná podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř., náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2005

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu