20 Cdo 2346/2008
Datum rozhodnutí: 27.11.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 24 odst. 2 písm. c) předpisu č. 71/1967Sb.




20 Cdo 2346/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému F. M., zastoupenému advokátkou, pro 28.349,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 22 E 192/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, č.j. 23 Co 407/2007-20, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 4. 2007, č.j. 22 E 192/2007-4, jímž okresní soud nařídil podle platebních výměrů V. z. p. Č. r., územního pracoviště N., ze dne 27. 4. 2005, č. a č., k uspokojení pohledávky 28.349,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména uzavřel, že podkladové platební výměry jsou formálně vykonatelné. Zásilka s výměry byla povinnému uložena na poště dne 29. 4. 2005 a podle ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu platného do 31. 12. 2005 (zákon č. 71/1967 Sb. ve znění novel) je třeba ji považovat za doručenou 2. 5. 2005.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu dovoláním, hodnoceno podle obsahu však dovolání směřuje pouze proti potvrzujícímu výroku ve věci samé. Namítá, že 29. 4. 2005 se na adrese pro doručení nezdržoval, nebydlel ani nepodnikal, přičemž jeho pobyt byl znám. Současně uvádí, že nedoplatky byly zaplaceny již v roce 1996. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad § 24 zákona č. 413/2005 Sb. (správního řádu), který nabyl platnosti až 1. 1. 2006 a zásilky před tímto datem nemohou být považovány za řádně doručené. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), kterým dovolatel správnost napadeného rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, aniž však uvádí, v čem tento význam spatřuje, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Výtka nesprávného výkladu ustanovení § 24 zákona č. 413/2005 Sb. (správního řádu) je nedůvodná. Odvolací soud při posouzení otázky formální vykonatelnosti exekučních titulů nevycházel z ustanovení § 24 zákona č. 413/2005 Sb. (tj. zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti) ani ze zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu účinného od 1. 1. 2006, nýbrž aplikoval (a v odůvodnění napadeného rozhodnutí i ocitoval jeho doslovné znění) ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řádu) ve znění účinném do 31. 12. 2005, tj. ve znění rozhodném v době doručování vykonávaných rozhodnutí, a v souladu s tímto zákonným ustanovením měl zásilku s exekučními tituly za doručenou povinnému třetím dnem od jejího uložení na poště.

Namítá-li dovolatel, že se ke dni uložení zásilky v místě doručení nezdržoval, jedná se o skutkové výhrady, které a to je podstatné vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud proto nepřihlížel (srov. § 241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich pro dovolatele (implicite) vyplývají, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Nezbývá než dodat, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost dobrovolně splnil, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Takové okolnosti mohou být hodnoceny jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř.), které předpokládá provádění dokazování (srov. např. stanovisko Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2008

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu