20 Cdo 2342/2011
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 238 o. s. ř., § 239 o. s. ř., § 238a o. s. ř.




20 Cdo 2342/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného ZEPTER INTERNATIONAL s. r. o., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 112/55, identifikační číslo osoby 14500469, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 30a, proti povinnému J. S. , pro 94 655,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 2642/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2009, č. j. 31 Co 9/2009-30, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 3. 2004, č. j. Nc 2642/2004-8, byla nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněného podle rozsudku téhož soudu z 26. 3. 1999, č. j. 5 C 27/99-23, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Vladimír Plášil.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před souden odvolacím (výrok II.) a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce 7 735,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.). Uzavřel, že rozhodnutí, o jehož výkon jde, nenabylo dosud právní moci a není vykonatelné, neboť nalézací soud v rozporu s § 14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb. v řízení zahájeném 9. 3. 1998 meritorně rozhodl, přičemž v době, kdy na majetek žalovaného (povinného) byl již prohlášen konkurs (17. 6. 1998) nejednal se správcem konkursní podstaty povinného.

Rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o nákladech exekuce napadl oprávněný dovoláním. Namítá, že soud při rozhodování o náhradě nákladů exekuce nepřihlédl ke skutečnosti, že oprávněný postupoval v dobré víře ve správnost exekučního titulu jakožto aktu státu.

K dovolání se vyjádřil soudní exekutor, který navrhl, aby je Nejvyšší soud pro nepřípustnost odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti výroku o nákladech exekuce přípustné, protože v taxativních výčtech těchto ustanovení uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť výrok o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Povinnému ani soudnímu exekutorovi však (podle obsahu spisu) náklady v tomto stadiu řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. července 2011


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu