20 Cdo 2321/2012
Datum rozhodnutí: 19.03.2013
Dotčené předpisy: § 336a o. s. ř., § 336b o. s. ř.




20 Cdo 2321/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného P. P. , proti povinnému Ing. K. D. , zastoupenému Mgr. Radkou Ježovou, advokátkou se sídlem ve Vyškově, Dobrovského 1, za účasti vydražitele T. D. , pro částku 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 9 Nc 1906/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 8. 2011, č. j. 12 Co 373/2011-46, takto:

Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 4. 2011, č. j. EX 364/08-86, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. S odvolací námitkou nesprávnosti znaleckého posudku (vypracovaného podle názoru povinného bez místního šetření) a z ní vyplývajícího nesprávného určení ceny dražených nemovitostí se krajský soud vypořádal závěrem, že tato námitka nemůže mít žádný dopad na věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí, jelikož mohla být relevantně uplatněna nejpozději v opravném prostředku proti usnesení o výsledné ceně nemovitostí, jež však zůstalo odvoláním nenapadeno.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž však uvádí, v čem by mělo mít napadené rozhodnutí zásadní právní význam, povinný ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že příklep udělen být neměl, protože dražené nemovitosti nebyly a objektivně nemohly být řádně oceněny, neboť ustanovený znalec jejich prohlídku vůbec neprovedl. Jejich výsledná cena, uvedená v dražební vyhlášce, i z ní vyvozená výše nejnižšího podání vyhláškou stanovená je podle jeho názoru značně podhodnocena, což mu v konečném důsledku způsobilo škodu, jelikož nemovitosti nebyly vydraženy za cenu odpovídající ceně tržní. Předmětné nemovitosti byly v průběhu let 1997-2008 rozsáhle rekonstruovány a provedenými úpravami došlo k jejich podstatnému zhodnocení. Znaleckým posudkem z roku 1992, tedy vypracovaným před rekonstrukcí, byly oceněny částkou 1.600.000,- Kč, je tedy podle jeho názoru vyloučeno, aby po tak rozsáhlé rekonstrukci byly pro účely dražby oceněny částkou pouze 940.000,- Kč, a povinný je tak nadále přesvědčen, že nemovitosti byly draženy za podmínek, jež jsou v rozporu s platnými právními předpisy, došlo tedy k porušení zákona, jelikož výsledná cena byla stanovena na základě fiktivních, neúplných a nesprávných údajů.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel (jenž se otázkou přípustnosti dovolání zabýval pouze potud, že odkázal na ustanovení § 237, písm. c/ o. s. ř. ) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam (a v čem tento význam spočívá), a že tedy podmínky předepsané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených, jelikož závěr odvolacího soudu, že námitka nesprávně určené ceny dražených nemovitostí je pro posouzení správnosti rozhodnutí o příklepu právně nevýznamná, protože relevantně mohla být uplatněna nejpozději v opravném prostředku proti usnesení o výsledné ceně nemovitostí, jež však zůstalo odvoláním nenapadeno, je v souladu s judikaturou.

Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu § 336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§ 336/) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen kromě jiného onu výslednou cenu uvést (§ 336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při rozhodování o příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 4/2000, s 16/46).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu