20 Cdo 2309/98
Datum rozhodnutí: 20.12.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2309/98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce D. z. s. M. š., m. a t. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., družstvu, zastoupenému advokátkou, o 117.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 48/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47, takto :



Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47, se ve výroku, kterým byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října 1997, č.j. 12 C 48/96-34, změněn tak, že žalované je povinno zaplatit žalobci z částky 117.810,- Kč úrok ve výši 3 % od 6. února 1993 do 14. července 1994 a 16 % od 15. července 1994 do zaplacení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 1998, č.j. 13 Co 46/98-47, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října 1997, č.j. 12 C 48/96-34, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 117.810,- Kč se 3% úrokem (z prodlení) od 6. února 1993 do 14. července 1994 a s 16 % úrokem (z prodlení) od 15. července 1994 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž Národní výbor P. - orgán, který vykonával právo hospodaření k předmětným nemovitostem ve vlastnictví státu - přenechal hospodářskou smlouvou uzavřenou dne 15. února 1990 žalovanému vymezené části pozemků parc. č. 3170/4, 3170/3 a 3170/2 v katastrálním území M. do bezplatného a dočasného (do 31. prosince 1995) užívání; dne 9. září 1992 uzavřel žalobce (pronajímatel) s žalovaným (nájemcem) nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly tytéž nemovitosti, přenechané do užívání na dobu pěti let za úplatu (nájemné) ve výši 170,- Kčs za metr čtvereční (splatnou čtvrtletně v částkách po 117.810,- Kčs). Zatímco soud prvního stupně dovodil, že - po změně vztahu dočasného užívání pozemků žalovaným na bezplatnou výpůjčku (§ 876 odst. 2 věta druhá, § 659 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "obč. zák.") - žalobce nemá právo na smluvené nájemné za první čtvrtletí roku 1993, jestliže žalovanému (vypůjčiteli) zaručuje hospodářská smlouva bezplatné užívání pozemků do 31. prosince 1995, odvolací soud dopad později uzavřené nájemní smlouvy do poměrů účastníků posoudil jinak. Poté, co se žalobce stal - jak o tom svědčí výpis z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu P. ze dne 25. března 1993 - vlastníkem předmětných nemovitostí, nebránilo nic tomu, aby platně uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti užívané dosud žalovaným jako vypůjčitelem; na dlužné nájemné, včetně stanovených úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., vyhláška č. 45/1964 Sb., nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), má tak žalobce právo.

Rozsudek odvolacího soudu napadlo žalované družstvo (zastoupené advokátem) - z důvodu uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř.") - včasným dovoláním. Nájemní smlouvu - z níž odvolací soud plnění coby dlužné nájemné přiznal - pokládá za neplatnou, protože žalobce z titulu právního nástupnictví (jako nový vlastník) vstoupil do všech právních poměrů založených ve vztahu k pozemkům předchozím vlastníkem, tedy i do vztahu vzniklého na základě hospodářské smlouvy o jejich dočasném užívání, zákonem změněného ve vztah ze smlouvy o výpůjčce; protože hospodářská smlouva "právně ukončena" nebyla, nemůže být nájemní smlouva platným právním úkonem. Podáním ze dne 22. prosince 1999, došlým soudu prvního stupně dne 27. prosince 1999, dovolatel rozšířil důvody, pro něž má nájemní smlouvu za neplatnou; žalobce ji totiž sjednával - jak plyne z jejího obsahu - z pozice vlastníka pozemků, ač jím ve skutečnosti nebyl (vlastníkem byl stát), a ani jako vykonavatel práva hospodaření nemohl s pozemky nakládat, neboť - jak plyne z delimitace (hospodářské smlouvy č. 01/92) a ze statutů - právo hospodaření předmětnými pozemky na něj převedeno nebylo. I kdyby se tak stalo, uzavírá dovolatel, nebyl oprávněn pozemky pronajmout, neboť podle čl. 4 statutu čj. 26600/94-35, platného od 1. ledna 1995, směl pronajmout jen nebytové prostory v areálu v M.

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), jímž bylo - v konečném důsledku - přiznáno plnění převyšující částku stanovenou v § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; důvodné však - z pohledu uplatněného dovolacího důvodu - není.

Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); takové vady žalované netvrdí a jejich existence - pokud jde o výrok vztahující se k jistině - nevyplývá ani z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je jeho úkolem - v intencích právních otázek vymezených dovoláním - prověřit právní posouzení věci odvolacím soudem. Přezkumu se tudíž otevírá pouze závěr odvolacího soudu, podle něhož trvající vztah založený hospodářskou smlouvou o dočasném užívání pozemků (§ 71, § 348 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, ve znění účinném do 30. dubna 1990), transformovaný od 1. ledna 1992 ve vztah vypůjčitelský (§ 876 odst. 2 věta druhá, § 659 a násl. obč. zák.), nebyl překážkou platnému uzavření nájemní smlouvy k týmž pozemkům (ať již tuto smlouvu uzavřel žalobce coby vlastník nebo vykonavatel práva hospodaření).

Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu tak nemůže být hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem, které ve formě procesních tvrzení nebyly vneseny účastníky v řízení před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím, popřípadě které nevyšly jinak najevo, a s nimiž odvolací soud nemohl počítat. Proto také ustanovení § 243a odst. 2 o.s.ř. dokazování v dovolacím řízení připouští jen k prokázání dovolacích důvodů (nikoliv k tvrzením o skutečnostech týkajících se věci samé). Dovolatel v projednávané věci teprve podáním, jímž dovolání doplnil, tvrdil, že žalobce - jemuž nejenže nesvědčí vlastnický titul - nezískal delimitací k pozemkům ani právo hospodaření, a navíc - i kdyby s nimi hospodařil - statut pronajmutí pozemků neumožňoval. Jestliže účastníkům je zapovězeno uvádět ve spor dovoláním, popřípadě vyjádřením k němu, nové skutečnosti, jsou uvedená tvrzení dovolatele - jimiž se v rámci právního hodnocení věci odvolací soud nezabýval - bezcenná (dovolací soud k nim přihlížet nemůže). Platnost nájemní smlouvy z jiných důvodů, než z pohledu jejího vztahu k hospodářské smlouvě o dočasném užívání pozemků, v dovolacím řízení posuzovat nelze, protože dovolatel - po stránce obsahové - změnil (rozšířil) dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. podáním učiněným po uplynutí lhůty k dovolání, tedy v rozporu s ustanovením § 242 odst. 4 o.s.ř.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 516 mohou účastníci dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti (odstavec 1). Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.

Podle § 570 obč. zák. dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový (odstavec 1). Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený závazek (odstavec 2). Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku (§ 571 obč. zák.).

Citovaná ustanovení - upravující tzv. kumulativní (§ 516 obč. zák.) a privativní novaci (§ 570 obč. zák.) - přímo předpokládají, že za trvání již (platně) vzniklého závazkového vztahu se jeho účastníci dohodnou buď na změně jeho obsahu, popřípadě na vzniku nového závazkového vztahu, který se uplatní vedle dosavadního, anebo na vzniku nového závazkového vztahu při současném zrušení dosavadního závazku. Jestliže tedy v projednávané věci uzavřel žalobce s žalovaným nájemní smlouvu týkající se nemovitostí, které již byly předmětem hospodářské smlouvy (od 1. ledna 1992 smlouvy o výpůjčce), sjednané právním předchůdcem žalobce s žalovaným, odpovídá jejich právní jednání možnostem stanoveným objektivním právem a nelze - z tohoto důvodu - pozdější právní úkon mít za neplatný. "Právní ukončení" hospodářské smlouvy tudíž není - jak se dovolatel mylně domnívá - předpokladem, jehož splnění je nezbytné pro platný vznik (úplatného) nájemního vztahu k nemovitostem na základě nájemní smlouvy. Tato smlouva - podle vůle účastníků - mohla směřovat k účinkům předvídaným shora citovanými ustanoveními, tedy byla sto změnit - v některých prvcích - dosavadní právní vztah, zcela jej nahradit právním vztahem novým, popřípadě založit nový právní vztah, souběžně existující vedle vztahu dosavadního. Žalobcem požadované plnění z nájemní smlouvy tak nemá základ v neplatném právním úkonu, ať šlo o kterýkoliv z uvedených případů.

Pokud odvolací soud vycházel z názoru, že - za trvání právního vztahu založeného hospodářskou smlouvou - "uzavření nové nájemní smlouvy ... nebrání žádné kogentní zákonné ustanovení", je jeho právní posouzení věci správné a dovolací důvod ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. neobstojí. V mezích, v nichž byl dovolací soud povolán k dovolacímu přezkumu, je tedy správný i rozsudek, který na tomto právním posouzení spočívá; Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované je povinno zaplatit žalobci 117.810,- Kč, zamítl (§ 243b odst. 1 věta před středníkem, 5 o.s.ř.).

Zrušení napadeného rozsudku ve výroku o příslušenství jistiny a vrácení věci v tomto rozsahu odvolacímu soudu (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první, odst. 5 o.s.ř.) je odůvodněno tím, že řízení - v této části - je postiženo jinou (než v § 237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou) vadou, která mohla mít - a v daném případě měla - za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. o úroku z prodlení ve smyslu § 517 odst. 1, 2 obč. zák. (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.). Dovolací soud - jak již bylo výše řečeno - k uvedeným vadám přihlíží bez zřetele k tomu, zda je dovolatel v dovolání uplatnil (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Z obsahu spisu se podává, že žalobou ze dne 15. října 1993, změněnou podáním učiněným do protokolu o jednání dne 24. června 1997, požadoval žalobce úroky z jistiny pouze do dne podání žaloby (tj. do 26. října 1993). Odvolací soud - v rozporu s ustanovením § 153 odst. 2 a § 211 o.s.ř. - přiznal žalobci úrok do zaplacení jistiny, čímž překročil žalobní návrh a přisoudil žalobci více, než čeho se domáhal, aniž byly proto splněny podmínky (řízení nebylo možno zahájit bez návrhu a z právního předpisu způsob vypořádání vztahu mezi účastníky nevyplýval).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. prosince 2000

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková