20 Cdo 2306/2002
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2306/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. Š., zastoupeného advokátkou, proti povinnému V. Š., pro 98.010,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. E 1688/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č.j. 20 Co 84/2002-80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud v odvoláním napadené části potvrdil usnesení ze dne 1. 2. 2002, č.j. E 1688/99-71, kterým Okresní soud v Nymburce co do 50.000,- Kč zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (nařízený usnesením téhož soudu ze dne 8. 2. 2001, č.j. E 1688/99-14, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2001, č.j. 20 Co 129/2000-34). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním, k němuž soud prvního stupně dospěl hodnocením provedených důkazů (výpovědí účastníků a svědků Z. H. a L. B.), že J. Š. (otec účastníků) se souhlasem povinného v roce 1996 zaplatil (poštovní poukázkou) částku 50.000,- Kč na úhradu pohledávky z titulu vyrovnání dědických podílů v celkové výši 150.000,- Kč, jež byla oprávněnému přiznána exekučním titulem (rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 7. 1994, sp. zn. D 980/92, kterým byla schválena dohoda dědiců zůstavitelky B. Š., zemřelé 20. 6. 1992). Protože J. Š. převzal (zčásti) plnění na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníka ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), je podle odvolacího soudu třeba považovat závazek povinného vůči oprávněnému v tomto rozsahu za splněný (§ 566, § 559 odst. 1 obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný včas dovoláním, jímž poukazuje na rozpornosti v tvrzení povinného zpochybnil zjištění, podle něhož J. Š. platil část dluhu za povinného; dohodu, kterou ustanovení § 534 obč. zák. pro platné převzetí plnění předpokládá, ve skutečnosti J. Š. s povinným neuzavřeli (a k převzetí dluhu ve smyslu § 531 odst. 1 a 3 obč. zák. podmínky splněny nebyly). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný s ohledem na skutkový charakter dovolatelových výtek navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat již jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto zdůvodnit pouze tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Při přezkumu rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Shora uvedené je významné proto, že dovolatel byť užití důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ohlašuje odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci nevytýká. Nesouhlas se soudem prvního stupně zjištěným a odvolacím soudem převzatým skutkovým stavem soustředěný do výhrad proti závěru o účelu a podkladu plnění Josefa Špitálského za kritiku právního posouzení věci zaměňovat nelze (pochybení v hodnocení plnění závazku osobou od dlužníka odlišnou ve smyslu § 534 obč. zák. jako úkonu směřujícího k zániku dluhu /jeho části/ podle § 559 odst. 1 ve spojení s § 566 obč. zák., který při splnění zákonných podmínek představuje zánik práva podle § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., dovolatel nenamítal). Jelikož důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) je v případě, kdy přípustnost má být založena na závěru o zásadním právním významu rozhodnutí o věci samé (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), bezcenný, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu