20 Cdo 2304/2007
Datum rozhodnutí: 25.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2304/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. K., zastoupené advokátkou, proti povinnému Ing. M. K., zastoupenému obecnou zmocněnkyní, pro 90 000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 42 E 124/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2006, č. j. 30 Co 407/2006-39, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 4. 8. 2006, č. j. 42 E 124/2006-25, jímž obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného ve výši 90 000,- Kč, nařízený usnesením ze dne 15. 2. 2006, č. j. 42 E 124/2006-3 (výrok I.), zrušil výrok II. a III. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ohledně povinnosti povinného platit náklady výkonu rozhodnutí včetně soudního poplatku (výrok II.) a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (výrok III.).

Odvolací soud poté, co zjednal nápravu procesního pochybení soudu prvního stupně (jenž nenařídil ve věci jednání dle § 269 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o. s. ř. /, ačkoli činil zjištění z předložených listin), provedl při nařízeném jednání (opětovně) dokazování a dospěl k závěru o předčasnosti návrhu ze dne 1. 2. 2006 na nařízení výkonu rozhodnutí pro dlužné výživné za měsíce srpen, září a říjen 2005 v celkové výši 90 000,- Kč, neboť exekuční titul se stal vykonatelným až dne 6. 2. 2006, a to pouze v rozsahu 20 000,- Kč. Odvolací soud shledal (na rozdíl od obvodního soudu, opírajícího své rozhodnutí pouze o § 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.) důvody k zastavení výkonu rozhodnutí v rozsahu 70 000,- Kč s odkazem na § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (exekuční titul se dosud nestal vykonatelným) a v rozsahu 20 000,- Kč s odkazem na § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (právo na dlužné výživné zaniklo tím, že povinný mimo rámec výkonu rozhodnutí uhradil 20 000,- Kč koncem měsíce února 2006).

Odvolací soud uzavřel, že právo na výživné je sice ze zákona předběžně vykonatelné (§ 162 odst. 1 o. s. ř.), nicméně nalézací soud v exekučním titulu výslovně umožnil povinnému dluh na výživném splácet ve splátkách až po právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a 4 a § 161 odst. 1 o. s. ř.), čímž vyloučil předběžnou vykonatelnost, respektive povinnost platit výživné ve lhůtě určené od doručení rozsudku. Nesouhlasila-li oprávněná se stanovenou lhůtou k plnění, měla využít odvolání do lhůty splatnosti. Není pak podstatná námitka oprávněné (uplatněná až v odvolání proti usnesení o zastavení výkonu rozhodnutí), že povinný jí dosud dluží výživné za měsíce prosinec 2005 až březen 2006, jelikož oprávněná učinila předmětem řízení pouze výživné za měsíce srpen, září a říjen 2005.

V dovolání, jehož přípustnost dovolatelka opírá o § 238 odst. 1 písm. d/ (patrně má na mysli § 238a odst. 1 písm. d/) a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam spatřuje v tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka předběžné vykonatelnosti rozsudku odsuzujícího k plnění výživného podle § 162 odst. 1 o. s. ř. a jeho rozdílu od rozsudků předběžně vykonatelných podle § 162 odst. 2 o. s. ř., navíc má za to, že odvolací soud ji v projednávané věci vyřešil v rozporu s hmotným právem. Namítá, že soud nesprávně vyložil § 162 o. s. ř. a nesprávně jej aplikoval, neboť v daném případě nepoužil § 162 odst. 1 o. s. ř. Poukazuje na to, že občanský soudní řád rozlišuje situace, kdy rozhodnutí jsou předběžně vykonatelná ze zákona a návrhu na vyslovení předběžné vykonatelnosti tedy není třeba (§ 162 odst. 1 o. s. ř.), a situace, kdy lze vyslovit předběžnou vykonatelnost na návrh některého účastníka (§ 162 odst. 2 o. s. ř.). Protože se v daném případě jednalo o rozsudek odsuzující k plnění výživného, soud nemohl vyloučit svým rozhodnutím jeho předběžnou vykonatelnost stanovenou přímo ze zákona; ze stejného důvodu nemohl být ani návrh dovolatelky na výkon rozhodnutí podán předčasně. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

Povinný ve svém vyjádření k dovolání ze dne 4. 4. 2007 uvedl, že soud postupoval v souladu s platným právem. Namítá, že pro něj byla právní moc exekučního titulu prokazatelně vyznačitelná teprve 21. 2. 2006, přičemž poukazuje na související referát soudkyně v nalézacím spise. Uvádí, že jeho manželství s dovolatelkou bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 23 C 174/2004, a že výživné řádně platí. Návrh oprávněné považuje za účelový a šikanózní a navrhl, aby soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o. s. ř.), který se upíná k otázce, zda rozsudek odsuzující k plnění výživného, který je předběžně vykonatelný podle § 162 odst. l písm. a) o. s. ř., si tuto vlastnost zachovává i v případě, že soud svým rozhodnutím váže zaplacení nedoplatku na výživném na právní moc rozsudku.

Dovolání není důvodné.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 160 odst. 2 o. s. ř. odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.

Podle § 160 odst. 4 o. s. ř. u rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit.

Podle § 162 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou předběžně vykonatelné rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední tři měsíce před vyhlášením rozsudku.

Na rozdíl od právní úpravy týkající se předběžně vykonatelných rozsudků, účinné do 31. 12. 2000, kdy v § 162 odst. 1 o. s. ř. bylo výslovně stanoveno, že u rozsudků předběžně vykonatelných běží lhůta k plnění od jejich doručení, současné znění § 162 o. s. ř. pouze stanoví, které rozsudky jsou předběžně vykonatelné. Jaké důsledky jsou spojeny s tím, že rozsudek je předběžně vykonatelný, nadále nestanoví. Ustanovení § 160 odst. 4 o. s. ř. však ukládá soudu, aby u rozsudků předběžně vykonatelných určil lhůtu k plnění od jejich doručení tomu, kdo má plnit. Tímto způsobem je účastník zavázaný k plnění povinnosti srozuměn s tím, že jeho plnění není vázáno na právní moc rozsudku, ale na okamžik, kdy mu je takové rozhodnutí doručeno (účastníkovi je v podstatě vysvětleno, s jakou vlastností jsou předběžně vykonatelné rozsudky spojovány). Jestliže soud nepostupuje podle § 160 odst. 4 o. s. ř. a váže splnění povinnosti na právní moc rozsudku, je pro toho, kdo má podle rozsudku plnit, i pro toho, v jehož prospěch má být plněno, výrok rozsudku rozhodující.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. 12 C 245/2004-219, ze dne 29. 11. 2005, který, jak vyplývá z předloženého nalézacího spisu, nabyl právní moci dne 24. 1. 2006. Uvedeným rozhodnutím bylo povinnému (mimo jiné) uloženo platit oprávněné výživné 30.000,- Kč měsíčně vždy do každého pátého dne v měsíci předem, počínaje dnem 21. 10. 2004, a dále zaplatit nedoplatek na výživném 411.000,- Kč za dobu od podání žaloby do vydání rozhodnutí ve splátkách 20.000,- Kč vždy spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

Podala-li oprávněná návrh na výkon tohoto rozhodnutí k Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 1. 2. 2006, ačkoliv měl povinný podle rozsudku povinnost platit první splátku včetně běžného výživného až dne 5. 2. 2006, je závěr odvolacího soudu o předčasnosti návrhu oprávněné správný.

Jelikož se správnost právního posouzení věci dovolatelce uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl ( 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Dovolání bylo zamítnuto, povinnému, jenž by jinak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu