20 Cdo 2304/2002
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy: § 251 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2304/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. M., zastoupeného advokátem, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, pro 50.000,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 3921/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č.j. 64 Co 122/2002-21, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 12. 12. 2001, č.j. E 3921/2001-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle notářského zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 27/2001, k uspokojení pohledávky ve výši 50.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení (24.680,- Kč) a nákladů exekuce (7.610,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z označeného účtu u banky, a. s., tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl a oprávněného zavázal k náhradě nákladů, které v řízení před soudy obou stupňů vznikly povinné. Odvolací soud uzavřel, že povinná, která prohlášením ze dne 22. 2. 2001 vyslovila souhlas s uzavřením dohody v notářském zápisu obsažené, není (pasivně) věcně legitimovaným subjektem; povinností plnit byl totiž zavázán její manžel M. H. (to, že závazek přešel jinak než podle právního předpisu na povinnou ve smyslu § 256 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. , tvrzeno nebylo).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný včas dovoláním, jímž namítal nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). I když účastníkem notářského zápisu byl pouze M. H., jeho manželka (povinná) s uzavřením dohody o vypořádání vzájemných závazků obou manželů a oprávněného formou notářského zápisu s přímou vykonatelností souhlasila (souhlas je jeho přílohou); podle dovolatele tudíž povinnost povinné vyplývá přímo z právního předpisu (§ 145 odst. 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů /dále jen obč. zák. /) a nutnost prokázat, že na ni přešla povinnost z exekučního titulu, oprávněného netížila (okolnost, že nebyl poučen a vyzván k tomu, aby přechod povinnosti prokázal, přesto vytýká jako vadu řízení). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.

Při vázanosti uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení v dovolání (§ 241a odst. 2 písm. b/, § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinná není v řízení o výkon rozhodnutí (pasivně) věcně legitimována.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije i na výkon notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštního zákona (dále též jen notářský zápis, srov. § 274 písm. d/ o.s.ř.).

Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud z hlediska jeho věcného posouzení zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno k tomu oprávněným orgánem, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu není zřejmě nevhodný.

Na rozdíl od legitimace procesní, která se ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 o.s.ř. odvíjí od toho, kdo podává návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a koho v něm označí jako povinného, je (pasivně) věcně legitimován subjekt, jemuž exekuční titul ukládá povinnost k plnění, popřípadě jeho právní nástupce (subjekt, na kterého povinnost plnit v důsledku univerzální nebo singulární sukcese přešla).

Podle ustanovení § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění zákonů č. 82/1998 Sb., č. 30/2000 Sb. a č. 370/2000 Sb. (dále jen zákon č. 358/1992 Sb. ), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

Podle ustanovení § 71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. musí dohoda účastníků obsahovat a/ označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b/ označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c/ skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d/ předmět plnění, e/ dobu plnění a f/ prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.

Podle ustanovení § 71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb. dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno. Podle ustanovení § 71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb. uvede notář náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 v zápisu podle shodného prohlášení účastníků.

Ustanovení § 62 odst. 2, § 63 až 69 a 71 platí obdobně (§ 71c zákona č. 358/1992 Sb.).

Dohoda v notářském zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 7/2001 (N 25/2001), sepsaném JUDr. V. H., notářkou, který je v souzené věci exekučním titulem, obsahuje (mimo jiné) ve shodě s ustanovením § 71b odst. 1 písm. a/ a f/ zákona č. 358/1992 Sb. označení osoby povinné, jíž je M. H., včetně jeho prohlášení, kterým svoluje k vykonatelnosti zápisu. Přílohou notářského zápisu je písemný právní úkon ze dne 22. 2. 2001, jímž povinná souhlasí s tím, aby její manžel uzavřel s P. M. dohodu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou budou závazky vyplývající z výše uvedeného nahrazeny novým závazkem ve výši 400.000,- Kč, a s tím, aby uzavřel s P. M. dohodu o splátkách částky 400.000,- Kč .

Protože náležitosti dohody v zápisu notář uvádí podle shodného prohlášení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku, a osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (srov. § 71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb.), musí být tyto osoby účastníky notářského zápisu. Tomuto požadavku může být vyhověno jak tím, že osoby povinná a oprávněná budou účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu /§ 62 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb./), tak i tím, že k projevu vůle obsaženému v notářském zápisu sepsaném jen jednou z těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich. Projev vůle pouze osoby povinné vyžaduje zákon jen ve vztahu ke svolení k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000, pod č. 4, jehož závěry jsou použitelné i za právního stavu účinného od 1. 1. 2001).

Stranou dohody a účastníkem notářského zápisu povinná nebyla; již z toho vyplývá, že (pasivně) věcně legitimovanou z exekučního titulu, tj. osobou, která se (dohodou) zavázala ke splnění pohledávky, a v tomto směru učinila jednostranný právní úkon, tj. prohlášení o svolení k vykonatelnosti, být nemůže. Na tomto závěru nic nemění ani to, že jednostranným (písemným) právním úkonem vyslovila souhlas s tím, aby její manžel uzavřel formou notářského zápisu dohodu vymezeného obsahu a aby v ní učinil prohlášení o svolení k vykonatelnosti.

Dovozuje-li dovolatel, že dluh lze na povinné vymoci proto, že je zavázána přímo z právního předpisu (§ 256 odst. 2 o.s.ř.), je jeho úvaha nesprávná. Věcnou legitimaci účastníků řízení o výkon rozhodnutí zkoumá soud v intencích vykonávaného rozhodnutí (nebo jiného titulu). I když tedy zákon zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků (srov. § 145 odst. 3, 4 obč. zák.), nelze na podkladě exekučního titulu (zde notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jenž jako povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit (a provést) výkon (exekuci) proti druhému manželu.

Lze uzavřít, že odvolací soud vycházeje při rozhodování z výše uvedeného posoudil otázku (pasivní) věcné legitimace povinné správně. Jelikož vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b, § 229 odst. 3 o.s.ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze spisu nevyplývají [o splnění procesní povinnosti doložit způsobem uvedeným v § 256 odst. 2 o.s.ř. přechod povinnosti z exekučního titulu oprávněný nemusel být poučen, neboť jak ostatně vyplývá i z jeho argumentace v dovolání jej netvrdil (závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 13, na které dovolání odkazuje, se v souzené věci neuplatní)], Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a oprávněný, který dovoláním úspěšný nebyl, na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu