20 Cdo 23/2003
Datum rozhodnutí: 23.10.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 274 odst. 5 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 23/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města S. proti povinnému I. K., zastoupenému L. P., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu ve Strakonicích, jako opatrovnicí, pro 200,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 10 E 141/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 10. 2002, č.j. 5 Co 2269/2002-25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 3. 2002, č.j. 10 E 141/2002-3, jímž Okresní soud ve Strakonicích zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 10. 9. 2001, č. A 0201027, série DA 1997. Odvolací soud pokládaje převzetí složenky na zaplacení pokuty povinným za poučení o způsobu jejího zaplacení se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (souladným s judikaturou, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4), že blok na pokutu není materiálně vykonatelný, jelikož neobsahuje písemné poučení o lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo oprávněné město, za nějž jednala jeho zaměstnankyně vybavená právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jímž namítá, že právní posouzení podkladového rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) jako nevykonatelného, vycházelo-li ze skutkového zjištění, že povinný nebyl poučen o splatnosti pokuty a následcích jejího nezaplacení, je nesprávné; toto poučení je totiž uvedeno na zadní straně části B bloku, která byla při projednání přestupku v blokovém řízení od části A , jejíž originál byl k návrhu na nařízení výkonu jako exekuční titul připojen, oddělena a předána povinnému (své tvrzení dokládá fotokopií tiskopisu nevyplněného bloku). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), lze vycházet již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Shora řečené je v projednávaném případě významné proto, že dovolatel důvod podřaditelný ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (posuzováno z hlediska obsahu podání) neuplatnil. Svůj (oproti názoru soudů obou stupňů odlišný) právní závěr o vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) totiž vystavěl na teprve v dovolání předneseném tvrzení, že povinný byl o náležitostech vyjmenovaných v § 85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy i o lhůtě splatnosti pokuty a o následcích jejího nezaplacení, písemně poučen, jelikož toto poučení obsahovala zadní strana části B bloku oddělená a předaná mu při projednání přestupku v blokovém řízení. Konstrukce dovolání jako (mimořádného) opravného prostředku, který je přípustný jedině proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vylučuje přihlížet ke skutkovým tvrzením nově v dovolání namítaným, neboť tato tvrzení neměly soudy obou stupňů k dispozici (odvolání obsahuje pouze tvrzení, že povinný byl poučen jen o způsobu zaplacení pokuty /složenkou/, navíc toliko ústně městským strážníkem projednávajícím přestupek).

Protože výhrady proti skutkovým zjištěním, na jejichž základě odvolací soud rozhodl (uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř.), zohlednit v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze, a poněvadž k případným vadám vyjmenovaným v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné (tj. pouze za zde nenaplněného předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam), Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a dovolatel na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu