20 Cdo 2287/2006
Datum rozhodnutí: 18.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2287/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné S. d. a m., a. s., proti povinnému M. J., zastoupenému advokátkou, pro částku 267.711,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 181/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 24. 2. 2006, č. j. 39 Co 57/2006-35, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 27. 2. 2003, č.j. 5 Nc 181/2003-12a, kterým obvodní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného exekutora, a to i za stavu, kdy na základě zhodnocení podpisu adresáta na doručence připustil, že k exekuci navržený platební rozkaz nebyl doručen povinnému, nýbrž osobě od něj odlišné. Povinný sice proti platebnímu rozkazu podal odpor (v němž ovšem nenamítal vadu v jeho doručení, nýbrž výlučně nekvalitní montáž lešení /viz č.l. 18 připojeného nalézacího spisu sp. zn. 27 C 10/2001/), ten však byl jako opožděný usnesením z 5. 6. 2001, č.j. 27 C 10/2001-19, odmítnut, a protože proti tomuto usnesení povinný již odvolání nepodal, nabylo v prvním stupni dnem 11. 7. 2001 právní moci a podkladový platební rozkaz se tak stal vykonatelným.


V dovolání (jehož přípustnost dovozuje z toho, že ve věci je řešena otázka zásadního právního významu, aniž však v pasáži dovolání týkající se jeho přípustnosti konkretizuje, která otázka by to měla být) povinný namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že na nesprávném právním posouzení rozhodnutí také spočívá. Naplnění prvého z namítnutých dovolacích důvodů (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) spatřuje v tom, že soud se dostatečně nezabýval otázkou správnosti potvrzení o vykonatelnosti platebního rozkazu ve smyslu ustanovení § 275 odst. 2 o.s.ř. a neřešil otázku jeho řádného doručení. Za nesprávné právní posouzení pak považuje názor odvolacího soudu, že vada doručení platebního rozkazu byla zhojena tím, že povinný odpor nakonec podal, a v něm ani posléze námitku vady doručení platebního rozkazu nevznesl . Dále pak vysvětluje, že na usnesení, jímž byl jeho odpor jako opožděný odmítnut, již nereagoval, protože na základě dotazu v kanceláři soudu nabyl přesvědčení, že je to zbytečné, protože přeci platební rozkaz dostal a odpor proti němu podal .


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Předmětné rozhodnutí však na nesprávném právním posouzení věci nespočívá. Dovolatel svůj názor, že podkladový platební rozkaz není vykonatelný, dovozuje ze skutkové verze, že mu nebyl řádně doručen resp. že byl doručen osobě odlišné. Odvolací soud však svůj opačný právní závěr, tedy že platební rozkaz vykonatelný je, nevyvozuje ze skutkového stavu odlišného od verze povinného. Nejde tedy o typický případ, kdy exekuční soudy vyvozují (oproti účastníkům) vykonatelnost rozhodnutí ze skutkového stavu (zejména pokud jde o doručování titulů) odlišného, jemuž lze prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. vytknout neúplnost, případně nesprávnost (nelze ovšem nevidět, že i tyto dovolací důvody by byly způsobilé založit přípustnost dovolání pouze podle § 238a odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/, případně § 237 odst. 1 písm. b/, nikoli však již přípustnost podle § 238a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., o niž jde v souzené věci).


V souzené věci na rozdíl od výše popsaných případů odvolací soud svůj právní závěr o vykonatelnosti titulu vyvozuje ze zjištění, že povinný (s nímž je zajedno v tom, že mu byl platební rozkaz doručen vadně), v odporu nesprávnost jeho doručení nevytýkal, v důsledku čehož se pak nalézací soud v usnesení z 5. 6. 2001, č.j. 27 C 10/2001-19, okolnostmi doručení platebního rozkazu nezabýval a zabývat ani nemohl, a že povinný pak nevyužil svého práva podat odvolání proti tomuto usnesení. To tudíž nabylo právní moci, a protože se platební rozkaz ruší jen podáním včasného odporu (§ 174 odst. 2 věta první o.s.ř.) kterážto podmínka zde splněna nebyla nabyl účinky pravomocného rozsudku i předmětný platební rozkaz (§ 174 odst. 1 in fine o.s.ř.).


Zejména je však nutno zdůraznit, že pravomocným usnesením, jímž byl odpor jako opožděný podle § 174 odst. 3 věty první o.s.ř. odmítnut, jsou soudy, a to i v následujícím exekučním řízení, podle ustanovení § 159a odst. 4 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o.s.ř. vázány, a že tudíž nejsou oprávněny k jeho přezkumu.


Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení bude rozhodnuto v režimu ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. (§ 87 a násl. exekučního řádu).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne18. dubna 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.


předseda senátu