20 Cdo 2274/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 155 odst. 1 obč. zák., § 1 předpisu č. 142/1994Sb.




20 Cdo 2274/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 1, Templová 747, s adresou pro doručování Agentura Střední Čechy, Praha 8, Na Žertvách 29, proti povinnému A. H. , zastoupenému JUDr. Bedřichem Macourkem, advokátem se sídlem v Berouně, Kostelní 7, za účasti soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítky , se sídlem exekutorského úřadu v Plzni, Lindauerova 6, přihlášených věřitelů 1) J. J. , zastoupeného JUDr. Pavlem Liškou, advokátem v Praze 10, Krupská 4/1741, 2) JUDr. V. H. , zastoupeného JUDr. Milošem Fiedlerem Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, 3) Ing. J. Ř. , zastoupeného Mgr. Pavlem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 10, Husovo náměstí 16/468, 4) České republiky Ministerstva financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15 (dříve České konsolidační agentury), a vydražitele T. V. , pro 173 810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. Nc 2801/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2007, č. j. 20 Co 534/2006-115, takto:


I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Berouně rozhodl usnesením ze dne 11. 10. 2006, č. j. Nc 2801/2004-102, tak, že z rozdělované podstaty 2.831.268,- Kč se pohledávky uspokojí v tomto pořadí:

- pohledávka nákladů exekučního řízení vzniklých v souvislosti s prováděním dražby ve výši 264.502,- Kč,
- pohledávka oprávněné Kooperativa pojišťovna a. s. ve výši 373.760,20 Kč,
- pohledávka JUDr. V. H. ve výši 584.975,20 Kč,
- pohledávka České konsolidační agentury ve výši 1.029.543,80 Kč,
- a zbytek podstaty 578.486,80 Kč se vydá povinnému.
Přihlášenému věřiteli J. J. nepřiznal žádnou z přihlášených pohledávek s konstatováním, že pohledávky nedoložil, a pokud jde o pohledávku ve výši 560 000,- Kč, ta byla přikázána JUDr. H. usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2002, č. j. 24 E 1626/2001 (v rámci výkonu rozhodnutí vedeného JUDr. H. na majetek J. J.), a tomu také byla v tomto rozvrhu přiznána. Soud bez uspokojivého zdůvodnění nepřiznal ničeho ani Ing. J. Ř. jako nabyvateli pohledávky J. J.ve výši 560 000,- Kč.

Krajský soud shora napadeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu k odvolání J. J. tak, že (výrokem I.) z rozdělované podstaty 2.850.000,- Kč uspokojil pohledávky v tomto pořadí:

a) ve třetí skupině v prvním pořadí pohledávka České konsolidační agentury ve výši 1.029.543,80 Kč,
b) ve třetí skupině v druhém pořadí pohledávka JUDr. V. H. ve výši 564.804,- Kč a Ing. J. Ř. ve výši 290.905,- Kč
c) ve třetí skupině v třetím pořadí pohledávka oprávněné Kooperativa pojišťovna a. s. ve výši 358.907,- Kč a soudního exekutora JUDr. Z.deňka Zítky ve výši 283.233,- Kč,
d) a zbytek podstaty 322.603,20 se vyplatí povinnému.
Odvolací soud současně (výrokem II.) uložil přihlášenému věřiteli J. J. zaplatit přihlášenému věřiteli JUDr. V. H. náklady odvolacího řízení 2.737,- Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a (výrokem III.) ve vztahu mezi oprávněným, povinným, vydražitelem a ostatními přihlášenými věřiteli žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Uzavřel, že rozdělovanou podstatu tvoří částka 2 850 000,- Kč, představující nejvyšší podání zaplacené vydražitelem T. V., nikoliv tedy částka 2 831 268,- Kč, z níž vycházel okresní soud, který od nejvyššího podání bez zdůvodnění a v rozporu s § 337a a § 337c o. s. ř. odečetl hotové výdaje exekutora 18 732,- Kč. Současně odvolací soud uzavřel, že i v případě, kdy jsou uspokojeny všechny pohledávky, je třeba respektovat § 337c o. s. ř., upravující pravidla pro nakládání s rozdělovanou podstatou, a určit pořadí pohledávek. Zařadil tedy všechny pohledávky do třetí skupiny s tím, že u pohledávek zajištěných zástavním právem je pořadí ve skupině dáno dnem vzniku zástavního práva a u pohledávky oprávněné a soudního exekutora dnem podání návrhu, tj. 30. 4. 2004. V prvním pořadí soud uspokojil nikým nepopřenou pohledávku věřitele České konsolidační agentury, vzniklou na základě dvou smluv o úvěru a zajištěnou zástavními právy ke dni 6. 1. 1997 a ke dni 5. 5. 1999, v celkové výši 1 029 543,80 Kč; ve druhém pořadí pohledávku JUDr. V. H. ve výši 564 804,- Kč (jedná se původně o pohledávku J. J., postiženou výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky ve prospěch JUDr. V. H., který ji sice vyčíslil částkou 560 000,- Kč s 10% úroky z prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení, avšak požadovaný úrok žádnou listinou nedoložil, a proto odvolací soud uspokojil jeho pohledávku jen co do jistiny 560 000,- Kč a nákladů řízení 4 804,- Kč) a pohledávku Ing. J. Ř.ve výši 290 905,- Kč (jedná se o zbytek pohledávky J. Jílka, nepostižený výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky ve prospěch JUDr. V. H.a H., který přešel postupní smlouvou na Ing. J. Ř.); dále uspokojil pohledávku oprávněné ve výši 358 907,- Kč (protože nezjistil, jak okresní soud dospěl k částce 373 760,20 Kč, vyčíslil sám pohledávku ve výši uplatněné částky včetně kapitalizovaného úroku do dne rozvrhu a nákladů předcházejícího řízení) a pohledávku exekutora ve výši 283 233,- Kč.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, vyjadřuje nesouhlas s upokojením pohledávky Ing. J. Ř. ve výši 290 905,- Kč. Uvedl, že pohledávka, kterou přihlásil J. J. ve výši 560 000,- Kč s 10 % úroky od 1. 1. 2001 do zaplacení, a jež byla zajištěna zástavním právem, již byla v rozvrhu uspokojena věřiteli JUDr. V. H. ve výši 564 804,- Kč podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 24 E 1626/2001. Proti tomuto rozhodnutí se nemohl povinný bránit, neboť nebyl účastníkem řízení. Tutéž pohledávku přitom postoupil J. J. Ing. J. Ř., jenž ji požaduje znovu. Stejně tak J. J. žaluje povinného o zaplacení 1 421 142,- Kč s příslušenstvím, kde opět požaduje zaplacení pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 9. 1999, zajištěné zástavním právem. Věc je vedena u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 10/2002 a nebyla dosud pravomocně skončena, žaloba však byla zamítnuta. J. J. je nyní opět ve výkonu trestu odnětí svobody pro trestný čin podvodu, pro který byl ve výkonu trestu již dlouhá léta. Smlouva mezi J. J. a Ing. J. Ř. měla být sepsána právě při výkonu trestu odnětí svobody obou těchto osob s úmyslem vylákat peníze z povinného. Povinný navrhl provést důkaz spisem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 3 C 10/2002 a požaduje, aby dovolací soud návrh věřitele Ing. J. Ř. zamítl.

Nejvyšší soud projednal a rozhodl věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o tom, že z rozdělované podstaty se uspokojí pohledávka přihlášeného věřitele Ing. J.Ř. ve výši 290.905,- Kč.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

V projednávané věci soud zjistil, že včasnou přihláškou (srov. č. l. 12, 22, 28 exekutorského spisu sp. zn. 1 Ex 2592/04) přihlásil JUDr. V. H. pohledávku 560 000,- Kč s úroky z prodlení 10% od 1. 1. 2001 do zaplacení s tím, že mu byla přikázána usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 24 E 1626/2001 (založeným na č. l. 12 soudního spisu sp. zn. Nc 2801/2004). Tímto usnesením Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil ve věci oprávněného JUDr. V. H. proti povinnému J. J. pro vymožení částky v celkové výši 592 891,- Kč (jistiny 560 000,- Kč, nákladů nalézacího řízení 21 691,- Kč a nákladů výkonu 11 200,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky zajištěné zástavním právem, a to pohledávky J. J. za A. H., jež vznikla ze smlouvy o půjčce ze dne 26. 1. 2000, sepsané notářským zápisem Mgr. Magdaleny Holečkové, notářky v Berouně, sp. zn. NZ 22/2000, N 22/2000, a přikázal poddlužníkovi (A. H.) vyplatit po právní moci usnesení pohledávku JUDr. V. H.. Současně J. J. zakázal, aby nakládal s pohledávkou z půjčky, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství (tj. do výše 592 891,- Kč). Usnesení nabylo právní moci 6. 11. 2002. Přihláška byla doložena jak notářským zápisem ze dne 26. 1. 2000, NZ 22/2000, N 22/2000, tak i usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 24 E 1626/2001. Podáním ze dne 19. 7. 2005 (v den konání dražby) právní zástupce JUDr. H. doložil exekučnímu soudu rozsudek pro uznání, vydaný Okresním soudem v Berouně postupem podle § 315 odst. 1 o. s. ř. dne 29. 10. 2004 pod č. j. 9 C 215/2003-31, kterým byla JUDr. V. H. přiznána přímo proti poddlužníkům A. H. a jeho manželce I. H. společně a nerozdílně k zaplacení částka 560 000,- Kč včetně nákladů řízení 39 900,- Kč (viz č. l. 33). Současně předložil i kopii usnesení ze dne 11. 7. 2005, č. j. 24 Co 291/2005-53, jímž Krajský soud v Praze odvolání proti rozsudku pro uznání odmítl.

Před zahájením dražebního jednání, konaného dne 19. 7. 2005, přihlásil J. J. jednak pohledávku 560 000,- Kč s 10% úroky z prodlení od 1. 1. 2001 do zaplacení (úrok k datu dražby vyčíslil částkou 254 685,- Kč), s tím, že pohledávka je zajištěna zástavním právem a vznikla z titulu smlouvy o půjčce mezi J. J. a manžely H. ze dne 26. 1. 2000, sepsané notářským zápisem Mgr. Magdaleny Holečkové, notářky v Berouně, sp. zn. NZ 22/2000, N 22/2000; jednak přihlásil pohledávku 50 000,- Kč se smluvní pokutou 2 000,- Kč za každý měsíc prodlení od 1. 1. 2000 do zaplacení z titulu smlouvy ze dne 17. 9. 1999 a dále pohledávku 6 000 000,- Kč se smluvním úrokem 5% p. a. z titulu smlouvy ze dne 20. 9. 1999. K přihlášce připojil dohody o půjčce ze dne 20. 9. 1999 a 17. 9. 1999.

Dále bylo zjištěno, že dne 30. 1. 2006 navrhl J.J., aby na jeho místo vstoupil do řízení Ing. J. Ř. jako nabyvatel pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 10. 2005. Touto smlouvou postoupil J.J. za úplatu Ing. J. Ř. pohledávku ve výši 560.000,- Kč s přísl. , která vznikla z titulu půjčky, byla zajištěna zástavním právem a přihlášena do exekučního řízení. Návrhu soudní exekutor vyhověl usnesením ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 1 EX 2592/04, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2006, č. j. 20 Co 307/2006-85, potvrzeno s tím, že při rozhodování podle § 107a o. s. ř. soudní exekutor (soud) nezkoumá, zda pohledávka skutečně existuje a zda je dána aktivní legitimace přihlašovatele a nového věřitele za situace, kdy přihlašovatel postoupil svoji pohledávku i navzdory předchozímu zákazu disponovat se svým majetkem v souvislosti s dříve zahájeným výkonem rozhodnutí vedeným na jeho majetek; soud zkoumá pouze to, zda byly splněny formální předpoklady pro vstup nového účastníka řízení a námitkou neexistence přihlášené pohledávky se zabývá až v řízení o rozvrhu.

Protože dovolatel zpochybnil uspokojení pohledávky Ing. J. Ř. částkou 290 905,- Kč s tím, že tatáž pohledávka již byla uspokojena věřiteli JUDr. V. H., zabýval se dovolací soud původem zpochybněné pohledávky.

Z notářského zápisu Mgr. Magdaleny Holečkové, notářky v Berouně, ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. NZ 22/2000, N 22/2000, vyplývá, že J. J. půjčil povinnému a jeho manželce částku 560 000,- Kč se splatností do 31. 12. 2000, přičemž pohledávku z půjčky zajistili zástavním právem na nemovitostech povinného (a jeho manželky). Půjčka byla poskytnuta bezúročně. Právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni 27. 1. 2000.

Podle § 155 odst. 1 věty druhé obč. zák. se zástavní právo vztahuje i na příslušenství zajištěné pohledávky.

Literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že smluvený úrok je třeba odlišovat od úroků z prodlení (§ 517 obč. zák.), na které má věřitel nárok ze zákona, jakmile se dlužník dostal do prodlení. Úroky z prodlení může věřitel žádat při prodlení dlužníka, a to i u bezúročné půjčky, kdy úroky nebyly smluveny. Úroky z prodlení i smluvené úroky mohou být placeny vedle sebe. Obojí tvoří příslušenství pohledávky (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460-880. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, s. 1692 a násl.).

Podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění do 27. 4. 2005 (srov. přechodné ustanovení čl. II nařízení vlády č. 163/2005 Sb.), výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu. K 1. 1. 2001 činil dvojnásobek diskontní sazby ČNB 10%.

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 24 E 1626/2001, byla uvedená pohledávka J. J. postižena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky ve věci oprávněného JUDr. V. H. proti povinnému J. J. k uspokojení pohledávky JUDr. V. H. (z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 3. 1994, sp. zn. 5 C 197/93) 560.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení 21.691,- Kč, nákladů výkonu rozhodnutí 11.200,- Kč (celkem 592 891,- Kč). Do této výše také bylo povinnému zakázáno s pohledávkou disponovat. Na základě toho byla v rozvrhu JUDr. V. H. přiznána částka 564 804,- Kč (a tedy v tomto rozsahu i uspokojena pohledávka J. J.). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, odvolací soud uspokojil pohledávku JUDr. V. H. jen do výše jistiny 560 000,- Kč a nákladů za právní zastoupení při uplatnění přihlášky 4 804,- Kč. Úhradu úroku z prodlení mu nepřiznal s odůvodněním, že nebyl doložen. Výše částky, jíž byl JUDr. V. H.v rozvrhu uspokojen, dovoláním zpochybněna nebyla.

Smlouvou o postoupení pohledávky z 12. 10. 2005 postoupil J. J. Ing. J. Ř. svou pohledávku ve výši 560 000,- Kč s přísl., která vznikla z titulu půjčky manželům H. Literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že nařízením výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky (v projednávané věci usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 24 E 1626/2001) je pohledávka povinného za jeho dlužníkem postižena vždy maximálně do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství včetně přiznaných nákladů výkonu rozhodnutí, a že na zbývající část pohledávky povinného se nařízení výkonu rozhodnutí nevztahuje (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2398). Stejně je třeba nahlížet i na tzv. inhibitorium, a proto mohl J. J. uvedenou postupní smlouvou platně (§ 39 obč. zák., § 313 odst. 1 věta první o. s. ř.) postoupit Ing. J. Ř. pouze pohledávku v rozsahu přesahujícím částku dotčenou zákazem dispozice 592 891,- Kč (odvolací soud patrně početní chybou dospěl k částce 592.821,- Kč).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že ke dni rozvrhu činila pohledávka původního věřitele J. J. zajištěná zástavním právem, částku 883 726,- Kč (560 000,- jistina a 323 726,- Kč úroky z prodlení, které J. J. požadoval a které činily 10 %). Část pohledávky, která platně přešla smlouvou o postoupení ze dne 12. 10. 2005 na Ing. J. Ř.- a tak mohla být v rozvrhu uspokojena vedle pohledávky JUDr. V. H. soud vyčíslil rozdílem celkové výše pohledávky původního věřitele J. J. (883 726,- Kč) a té části pohledávky J. J., jež byla postižena výkonem rozhodnutí ve prospěch oprávněného JUDr. V. H. (a jež z důvodu tzv. inhibitoria postoupena být nemohla). Takový postup odvolacího soudu je zcela správný a naopak není důvodná námitka dovolatele, že vyplacením částky 290 905,- Kč Ing. J. Ř. bylo placeno dvakrát totéž . Ing. J. Ř. by nemohl být uspokojen z rozdělované podstaty tehdy, pokud by J. J. požadoval pouze vrácení částky 560 000,- Kč bez úroků z prodlení.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo závěr odvolacího soudu zpochybnit, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Dovolání povinného bylo zamítnuto a ostatním účastníkům tak vzniklo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož jim však v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu