20 Cdo 2271/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2011
Dotčené předpisy: § 451 odst. 2 obč. zák., § 457 obč. zák., § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 2271/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci žalobce M. G. , zastoupeného JUDr. Ivo Hamou, advokátem se sídlem v Krnově, nám. Minoritů 13, proti žalovanému Finančnímu úřadu v Krnově se sídlem v Krnově, Albrechtická 39b, o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení věci, vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 201/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 23. 12. 2008, č. j. 57 Co 452/2008-86, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě z 23. 12. 2008, č. j. 57 Co 452/2008-86, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil rozsudek z 25. 1. 2008, č. j. 7 C 201/2006-60, jímž okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím oproti vrácení osobního automobilu, a řízení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že finanční úřad (jenž nemá způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 věty za středníkem o. s. ř., jelikož nejde o správu daní ve smyslu zákona č. 337/1992 Sb. ) není právnickou osobou (§ 3 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a o jejím vystupování v právních vztazích), a že tudíž nemá způsobilost být účastníkem řízení ani podle § 19 věty před středníkem o. s. ř. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 366/2002 krajský soud uzavřel, že označil-li žalobce žalovaného přesně, určitě a srozumitelně, jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro nějž nelze než řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.

V dovolání žalobce namítá, že jako člověk bez právního vzdělání samozřejmě neměl potuchy o označování stran sporu, pro něho samotného byl jednoznačně účastníkem řízení samotný finanční úřad, uvedený na dražebním protokolu, jemuž by v případě jakékoli zjištěné vady opravňující k odstoupení od smlouvy automobil vracel, a který by mu také vrátil vzájemné plnění. Pokud soudy zjistí neodstranitelný nedostatek podmínky řízení po téměř třech letech, nepochybně po celou dobu běží hmotněprávní promlčecí lhůta a žalobce se tak v důsledku zdlouhavého postupu soudu ocitá bez možnosti svůj nárok vymáhat po skutečném, formálně správně označeném žalovaném. Jestliže by řízení bylo zastaveno v běžných lhůtách po přijetí žaloby, zůstaly by žalobci zřejmě zachovány veškeré prostředky k obraně, například podání nové žaloby. Vzhledem k této skutečnosti podává dovolání i s ohledem na svou jistotu, zda uvedený judikát pojednávající o neodstranitelném nedostatku podmínek řízení a nemožnosti poučit účastníka není jiným rozhodnutím Nejvyššího soudu překonán či jinak modifikován právě s ohledem na činnost soudů.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání, přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (nikoli tedy, jak nesprávně dozuje žalobce, podle § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), je důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že řízení je nutno pro nedostatek způsobilosti finančního úřadu být účastníkem řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.

V usnesení z 29. 6. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2489/2003, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9, ročník 2005 pod poř. č. 74, Nejvyšší soud formuloval a vysvětlil závěr, že žalovaný finanční úřad, jemuž se podle tzv. žaloby z lepšího práva mělo dostat v souvislosti s vymáháním daňového nedoplatku z výtěžku exekuce na úkor žalobce více, než mu podle hmotného práva náleželo, má v řízení o této žalobě, jejímž základem je nárok na vydání bezdůvodného obohacení, způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19, části věty za středníkem, o. s. ř. a § 1, odst. 2, věty druhé zákona č. 337/1992 Sb. K zaujetí jiného závěru o způsobilosti finančního úřadu být účastníkem řízení není důvodu ani v souzené věci, v níž je podle skutkového vylíčení žaloby jejím důvodem tvrzení, že finanční úřad uvedl dražitele v omyl, když mylně uvedl rok výroby automobilu a neupozornil na závady na věci v momentu prodeje formou dražby (č.l. 1). Jde tak o nárok podle ustanovení § 457 občanského zákoníku na vrácení vzájemného plnění z právního úkonu (nejvyššího podání učiněného v dražbě při provádění daňové exekuce) považovaného žalobcem za neplatný pro omyl podle § 451 odst. 2 a § 49a občanského zákoníku, tedy o nárok obdobný tomu, jejž Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného judikátu (viz předposlední odstavec s. 416/720 uvedené Sbírky) kvalifikoval jako věc správy daně.

Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř ), Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil.

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu