20 Cdo 227/2003
Datum rozhodnutí: 26.11.2003
Dotčené předpisy: § 265 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 227/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněného J. P., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. J., pro 17.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 Nc 1382/2002, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 25. 11. 2002, č.j. 15 Co 583/2002-18, takto :

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 25. 11. 2002, č.j. 15 Co 583/2003-18, a usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. 10. 2002, č.j. 5 Nc 1382/2002-11, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 10. 2002, č.j. 5 Nc 1382/2002-11, kterým Okresní soud v Pelhřimově zamítl návrh na nařízení exekuce k vydobytí pohledávky ve výši 17.330,- Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 1.356,- Kč (§ 44 odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že oprávněný ve smyslu § 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb. neprokázal, že na něj přešlo právo, které exekuční titul (platební rozkaz Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 10. 1992, sp. zn. Ro 182/92) přiznal M. p., státnímu podniku v Ž. Kupní smlouva ze dne 1. 5. 1994, kterou oprávněný předložil, nemá povahu listiny dokládající převod vymáhané pohledávky, neboť podpisy smluvních stran nejsou zákonem předepsaným způsobem ověřeny, a k přechodu pohledávky ze zákona podle odvolacího soudu nedošlo.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), vytýkaje nesprávnost právního posouzení věci (důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Převod práv a závazků (včetně vymáhané pohledávky) z F. n. m. České republiky na oprávněného se na podkladě kupní smlouvy uskutečnil podle příslušných ustanovení zákona č. 92/1991 Sb., takže je možné jej podle dovolatele prokázat i jiným než odvolacím soudem popsaným způsobem. Navrhl proto, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá (usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na nařízení exekuce, nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), lze o ní uvažovat jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou, jak lze prokázat (přechod) převod práva, je-li spjat s privatizací majetku podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 92/1991 Sb. ).

Protože řešení přijaté odvolacím soudem odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1996, sp. zn. 2 Cdon 30/96, uveřejněnému v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 14), od níž se dovolací soud nemíní ani v tomto případě odchýlit, je předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. naplněn.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. lze exekuci nařídit jen na návrh oprávněného nebo na návrh toho, kdo prokáže, že na něho přešlo nebo bylo převedeno právo z rozhodnutí podle § 36 odst. 3 a 5 (dále jen oprávněný ), jestliže povinný nesplní dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul (srov. § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze provést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu (§ 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.). Přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.).

Podle ustanovení § 14 odst. 1, části první věty před středníkem, zákona č. 92/1991 Sb. uskutečňuje privatizaci majetku F. n. m. České republiky prodejem na základě smlouvy uzavřené s kupujícím nebo veřejnou dražbou. Podle ustanovení § 15 odst. 1 téhož zákona přecházejí s vlastnickým právem k privatizovanému majetku na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem.

V projednávaném případě nařízení exekuce navrhl jiný subjekt než ten, který byl v exekučním titulu označen jako žalobce (oprávněná osoba). Převod pohledávky oprávněný prokazoval kupní smlouvou, kterou 1. 5. 1994 převedl F. n. m. České republiky (prodávající) na oprávněného (kupujícího) ve smlouvě specifikovaný majetek, jenž na prodávajícího přešel podle privatizačního projektu č. 24977 schváleného usnesením vlády České republiky z 10. 11. 1993 č. 635 a na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky z 20. 4. 1994 č. 1155/1994, dále zápisem o předání majetku z 8. 6. 1994 a inventurním soupisem účtu 311 111 odběratelé z 17. 5. 1994.

Smlouva ze dne 1. 5. 1994 je smlouvou uzavřenou podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., jejíž účinky upravuje ustanovení § 15 odst. 1 cit. zákona. Jestliže se tedy převod privatizovaného majetku uskutečnil přímým prodejem, přecházejí na nabyvatele ex lege všechna práva a závazky související s privatizovaným majetkem. Doloží-li oprávněný, že taková smlouva byla uzavřena a že vymáhaná pohledávka souvisí s privatizovaným majetkem, pak ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. platí, že přechod práva na plnění z toho, kdo je v exekučním titulu označen jako oprávněný, na jiného (kupujícího) vyplývá z právního předpisu; tento přechod může oprávněný prokázat v exekučním řízení i jinak než listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem.

Odvolací soud, který dovodil opak shora řečeného, otázku přechodu práva a jeho průkazu v exekučním řízení posoudil nesprávně; Nejvyšší soud proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu