20 Cdo 2244/2006
Datum rozhodnutí: 16.08.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2244/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Mgr. L. T., zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. O., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 3254/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 2. 2006, č. j. 20 Co 69/2006-38, takto :


II. Dovolání se odmítá.


II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 450,- Kč k rukám JUDr. Šárky Sedláčkové, advokátky.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 12. 2005, č. j. E 3254/2005-25, jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2004, č. j. 20 Co 156/2004-179, výkon rozhodnutí prodejem označené nemovitosti. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Bezvýznamným shledal povinného námitky, že dům je neprodejný, že probíhá řízení o odstranění stavebních úprav a že podal návrh na obnovu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti.


V dovolání povinný odvolacímu soudu vytýká, že vědomě a účelově konzervuje právní nejistotu založenou předchozími rozhodnutími soudů, kterou navíc prohloubil absurdním, oba účastníky hrubě poškozujícím, nezákonným rozsudkem v původním řízení, který se návrhem na obnovu řízení snaží dovolatel zvrátit do podoby, která by spor ukončila. Nesouhlasí s vykonávaným rozsudkem, tedy s vypořádáním podílového spoluvlastnictví prodejem domu s následným rozdělením výtěžku prodeje, namítá, že v nalézacím řízení soud nerespektoval závazné pořadí způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť nemovitost lze reálně rozdělit. Má za to, že nařízením prodeje jsou porušena jeho základní práva zajištěná Listinou základních práv a svobod (cena, za kterou je nemovitost v exekuci prodávána, je nižší než polovina její hodnoty). Dodal, že se jedná o rozestavěnou stavbu, postavenou v zásadním rozporu se stavebním povolením, že dům udržuje na své náklady, oprávněná, jejíž (spolu)vlastnické právo popírá, dům neužívá. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Oprávněná ve vyjádření uvedla, že důvody, pro které povinný podává dovolání, přísluší hodnotit soudu v nalézacím řízení, nikoli v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí. Oznámila, že návrh povinného na obnovu řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byl rozhodnutím soudu prvního stupně, potvrzeným odvolacím soudem, zamítnut (povinný podal v uvedené věci dovolání). Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).


V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 11. 2004, č. j. 20 Co 156/2004-179, jímž bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k domu č. p. 73 s příslušenstvím v obci Studnice, katastrální území Starkoč, s tím, že byl nařízen jeho prodej a bylo určeno, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.


Ačkoliv dovolatel tvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.


Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno.


V řízení o výkon rozhodnutí soud naopak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).


Také okolnost, že účastník řízení napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí významná.


Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen zaplatit náklady, které oprávněná vynaložila v dovolacím řízení; náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 375,- Kč [§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a) bod 3., § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1, věta první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006] a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006). Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady (§ 270 odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 16. srpna 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu