20 Cdo 2244/2002
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2244/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného S. K., spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti povinnému E. B., zastoupenému advokátem, pro 21.202,30 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 E 1/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 3. 2002, č.j. 5 Co 642/2002-16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.180,- Kč k rukám JUDr. M. V.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2002, č.j. 7 E 1/2002-12, kterým Okresní soud ve Strakonicích nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 6. 8. 1996, sp. zn. Ro 119/96, k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 21.202,30 Kč s 18 % úroky od 15. 10. 1994 do zaplacení, nákladů rozkazního řízení (1.952,- Kč), nákladů předcházejících řízení o výkon (5.688,- Kč) a nákladů této exekuce (4.140,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí povinného, jemuž zakázal nemovitosti převést nebo je zatížit (včetně movitých věcí, které jsou jejich příslušenstvím) a uložil mu, aby v určené lhůtě oznámil, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 251 a § 335 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), jsou splněny; zejména uzavřel, že navržený způsob výkonu je (bez ohledu na nepoměr mezi výší pohledávky s příslušenstvím a cenou nemovitostí, která k 11. 5. 1992 podle zjištění soudu prvního stupně činila 520.948,20 Kč) ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. vhodný, neboť jiné způsoby, jimiž se oprávněný v předcházejících řízeních snažil pohledávku vydobýt, nebyly úspěšné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Prodej nemovitostí (domu, stavební parcely a zahrady) je podle dovolatele nevhodný, neboť vymáhaná pohledávka s příslušenstvím, představující necelých 60.000,- Kč, je v nepoměru k ceně postižených nemovitostí, která se blíží k částce 2 000.000,- Kč, a je značně vyšší, než činila k 11. 5. 1992 (tím, že soudy nezjistily aktuální cenu nemovitostí, zatížily řízení vadou). Dovolatel nepopírá, že k vymožení pohledávky byl bezúspěšně již vícekrát nařízen výkon rozhodnutí různými způsoby; nyní si však obstaral zaměstnání ve Spolkové republice Německo, a proto by byl schopen dluh oprávněnému splácet.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím, poukázal na bezvýslednost dřívějších exekucí s tím, že prodej nemovitostí pokládá za poslední možnost k vydobytí pohledávky.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (výtkami týkajícími se ceny nemovitostí, jejichž základ je skutkový, se dovolací soud nezabýval a tvrzení o schopnosti splácet dluh z příjmu v novém zaměstnání, uplatněné až v dovolání, je pro účely dovolacího řízení bezcenné); způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., který byl také v dovolání uplatněn. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (i s odkazy na starší judikaturu) vysvětlil, že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně po slyšení oprávněného nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.

Lze uzavřít, že odvolací soud otázku vhodnosti způsobu výkonu vyřešil v souladu se standardní soudní praxí (jeho usnesení tudíž rozhodnutím po právní stránce zásadního významu není); Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit oprávněnému náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bodu 1, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 1.105,- Kč. Součástí nákladů, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu