20 Cdo 2243/2004
Datum rozhodnutí: 03.05.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2243/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Okresního soudu v Českém Krumlově, proti povinnému J. Š., srážkami ze mzdy, pro částku 14.332,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. E 1256/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 24. listopadu 2003, č. j. 22 Co 1824/2003-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 14. 10. 2002, č. j. E 1256/98-51, kterým okresní soud podle § 241b odst 1 ve spojení s ustanovením § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), jako opožděné odmítl dovolání povinného proti usnesení z 10. 6. 2002, č. j. 22 Co 849/2002-41, jímž krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu z 25. 10. 1999, č. j. E 1256/98-27, 29 o vyrozumění dalšího plátce mzdy o exekuci.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání jako opožděné, a tedy ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť v předmětném řízení nebylo rozhodnuto ve věcech tam taxativně vyjmenovaných.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze totiž dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla odmítnuta žaloba, případně jiný návrh na zahájení řízení, postupem podle § 43 o.s.ř., nikoli tedy v případech, kdy okresní soud dovolání odmítl pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41, jež se sice týká odmítnutí odvolání, jehož závěry však lze s ohledem na ustanovení § 241b odst. 1 o.s.ř. užít obdobně).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu