20 Cdo 223/2000
Datum rozhodnutí: 26.04.2001
Dotčené předpisy:




20 Cdo 223/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) J. Š. a B) M. Š. proti žalovanému E. H., o 25.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 88/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1999, č.j. 24 Co 691/98-23, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. února 1999, č.j. 24 Co 691/98-23, odmítl - odkazuje na ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř.") - odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 9. června 1998, č.j. 7 C 88/98-9, kterým ho Okresní soud v Trutnově zavázal k úhradě částky 25.000, - Kč a nákladů řízení žalobcům. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně, jež obsahovalo správné poučení o opravném prostředku, bylo žalovanému doručeno dne 29. 6. 1998, a že odvolání žalovaný odevzdal poště k přepravě soudu dne 21. 9. 1998, tedy více než 2 měsíce poté, co 15 denní lhůta k podání odvolání marně uplynula (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.)."

Včasným dovoláním - doplněným soudem ustanoveným advokátem - napadl žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu, ohlašuje dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., a tudíž naplnění prvního z uvedených dovolacích důvodů, spatřuje jednak v tom, že soud prvního stupně usnesením ze dne 10. září 1998, č.j. 7 C 88/98-17, rozsudek pro zmeškání nezrušil (přestože žalovaný tvrdil omluvitelný důvod zmeškání jednání, při němž byl vynesen), jednak v tom, že odvolací soud odmítl jeho odvolání proti tomuto usnesení, ačkoli bylo podáno včas; tím mu soudy obou stupňů odepřely právo na meritorní rozhodnutí ve věci. Argument, že skutková zjištění týkající se doručení rozhodnutí soudu prvního stupně žalovanému a podání odvolání nemají oporu ve spisu (doručenky a otisk razítka na obálce svědčí o něčem jiném, než z čeho vycházel odvolací soud), podřazuje dovolacímu důvodu uvedenému v § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.; tyto nesprávné skutkové závěry pak - pokračuje dovolatel - mají za následek nesprávné právní posouzení věci jako případu, kdy lze odvolání pro opožděnost odmítnout (dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Dovolání je sice ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), není však důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), a - je-li dovolání přípustné - i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož jiné vady řízení nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda řízení je postiženo vadou, jejíž existenci tvrdí dovolatel.

Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu (prvního stupně nebo odvolacího), jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 27, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod č. 49). Usnesením odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti rozsudku pro zmeškání - v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání bylo podáno opožděně - tedy zmatečnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. založit nelze; potud je dovolání, jež k jiným postupům soudů obou stupňů v průběhu řízení uplatněné argumenty nepřipíná, zjevně neopodstatněné a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. dán není.

Tvrzení obsažená v dovolání, jimiž žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že z obsahu spisu (z dokladů o doručení rozhodnutí žalovanému a o předání písemných podání žalovaného poště k přepravě soudu) učinil - v otázce zachování lhůty pro podání odvolání - zjištění, které nemá oporu v důkazech, nemohou (oproti očekávání dovolatele) naplnit dovolací důvod uvedený v § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., postihující situaci, kdy rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Je tomu tak proto, že závěry o skutkových okolnostech doručení písemností soudem účastníku a opačně nejsou založeny na dokazování. Tím, že soud hodnotí včasnost odvolání, totiž nepřijímá skutková zjištění, nýbrž zkoumá podmínky, za nichž je oprávněn odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumat. O dokazování ve smyslu ustanovení § 120 a násl. o.s.ř., ke kterému se dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. váže, tedy nejde (srov. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v odůvodnění usnesení ze dne 23. 3. 1999, sp. zn. 2 Odon 176/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 3).

Jestliže dovolatel nezpochybňuje, že rozsudek pro zmeškání mu byl doručen 29. 6. 1998 a že posuzované (nedatované) odvolání odevzdal orgánu, který měl povinnost je doručit (poště), dne 21. 9. 1998 (zjevnou nesprávností dovolání je uvedení roku 1997), nelze jeho výtky brát ani za nesouhlas s výsledky šetření o skutkových okolnostech významných pro počátek a konec běhu lhůty k podání odvolání, podřaditelný dovolacímu důvodu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Odvolací soud totiž při posuzování včasnosti odvolání vycházel z téhož.

Námitka směřující proti hodnocení odvolání jako opožděného je však kritikou právního posouzení věci, uplatnitelnou - ve shodě s obsahem dovolání - prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní úpravy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ.

Z obsahu spisu se podává, že rozsudek pro zmeškání, doručený žalovanému dne 29. 6. 1998, napadl podáním, datovaným dnem 9. 7. 1998 a téhož dne odevzdaným poště k doručení soudu prvního stupně, které označil jako odvolání"; z jeho obsahu (vedle nesouhlasu s výrokem o náhradě nákladů řízení) vyplývá, že požadoval zrušení rozsudku, neboť jednání, při němž byl vynesen, zmeškal proto, že si nesprávně zaznamenal počátek jednání nařízeného na den 9. 6. 1998 a dostavil se tak k soudu pozdě. Podáním ze dne 26. 8. 1998 pak žalovaný - na výzvu soudu - výslovně upřesnil, že požaduje zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů dle § 153b/4 o.s.ř." Soud prvního stupně (maje podání výlučně za návrh na zrušení rozsudku ve smyslu § 153b odst. 4 o.s.ř.) usnesením ze dne 10. 9. 1998, č.j. 7 C 88/98-17, doručeným žalovanému dne 15. 9. 1998, návrh zamítl. Odvolání (nedatované), které bylo odevzdáno poště k doručení soudu prvního stupně dne 21. 9. 1998, žalovaný výslovně směřoval proti rozsudku Okresního soudu ze dne 9. 6. 1998 č.j. 7 C 88/98-9"; opakoval v něm výhrady proti vydání rozsudku pro zmeškání a formuloval výtky týkající se věci samé.

Podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Odvolání proti rozsudku pro zmeškání není přípustné, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b) nebo že rozsudek spočívá v nesprávném právním posouzení věci (srov. § 202 odst. 1 o.s.ř.). Má-li žalovaný za to, že první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, zmeškal z omluvitelných důvodů, může nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání navrhnout jeho zrušení; shledá-li soud zmeškání omluvitelným, usnesením rozsudek zruší a nařídí jednání (srov. § 153b odst. 4 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 204 odst. 1 věty první o.s.ř. se odvolání podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně (§ 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Občanský soudní řád tedy poskytuje žalovanému obranu proti rozsudku pro zmeškání jednak formou návrhu na jeho zrušení, jednak podáním odvolání z důvodů uvedených v § 202 odst. 1 o.s.ř.; vyloučeno není, aby proti rozsudku pro zmeškání brojil oběma uvedenými způsoby.

Dovolatel při kritice rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze dvou předpokladů, jejichž posouzení má bezprostřední vliv na správnost přezkoumávaného závěru o opožděnosti odvolání. První spočívá v tezi, že odvoláním napadl usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl jeho návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, druhá pak tkví v tom, že podání ze dne 9. 7. 1998 (doplněné podáním ze dne 26. 8. 1998) je - buď výlučně nebo také - odvoláním proti rozsudku pro zmeškání. Pokud by uvedená východiska byla správná, pak odvolání proti rozsudku pro zmeškání bylo podáno včas (stejnopis písemného vyhotovení rozsudku byl žalovanému doručen 29. 6. 1998, podání odevzdal poště k doručení soudu 9. 7. 1998) a současně opomněl odvolací soud projednat a rozhodnout odvolání, jímž žalovaný napadl usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání.

Soudy obou stupňů však nepochybily, když s podáním ze dne 9. 7. 1998 (doplněným podáním ze dne 26. 8. 1998) naložily jako s návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o.s.ř. (to, že jím současně žalovaný napadl výrok rozsudku o nákladech řízení, který má povahu usnesení, a že jen potud jde o odvolání, není v daných souvislostech podstatné) a odvolání - nedatované - měly za opravný prostředek směřující proti rozsudku pro zmeškání (nikoliv proti usnesení o zamítnutí návrhu na jeho zrušení).

Podle ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř., které se uplatní i v odvolacím řízení (§ 211 o.s.ř.), posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. má být v odvolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o.s.ř. má obsahovat - vedle obecných náležitostí podle § 42 odst. 4 o.s.ř. - vylíčení důvodů, které žalovanému zabránily účastnit se jednání, při němž byl rozsudek vydán, a označení důkazů, jimiž lze jejich existenci prokázat. Ustanovení § 42 odst. 4 věta první o.s.ř. pak obecně pro podání vyžaduje, aby z jeho obsahu bylo patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a aby bylo podepsáno a datováno.

Podání ze dne 9. 7. 1998 je adresováno (ve shodě s údajem na připojené obálce) Okresnímu soudu v Trutnově, je z něj patrno, že je činí žalovaný, že se týká sporu mezi žalobci a žalovaným o vrácení dluhu, je podepsáno a datováno; žalovaný je označil jako odvolání proti rozsudku Okresního soudu Trutnov ze dne 9. 6. 1998 pod spisovou značkou 7 C 88/98-9". Vedle námitek vztahujících se k věci samé vytýká žalovaný soudu prvního stupně, že jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, a současně vylíčil okolnosti, které způsobily, že jednání, při němž byl rozsudek vydán, zmeškal. Na výzvu soudu prvního stupně žalovaný podáním ze dne 26. 8. 1998 sdělil, že se domáhá zrušení rozsudku pro zmeškání z omluvitelných důvodů dle § 153b/4 o.s.ř.".

Z výše uvedeného vyplývá, že jinak než jako návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 4 o.s.ř. obsah posuzovaného podání interpretovat nelze. Tento závěr nalézá oporu nejen ve výslovném návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání uplatněném doplňujícím podáním ze dne 26. 8. 1998, ale i v tom, co je jeho stěžejní částí, jíž žalovaný usiluje zvrátit nastolené poměry do doby před vydáním rozsudku pro zmeškání; tou je tvrzení, že ačkoli se k jednání nedostavil - a ani se předem neomluvil - nastaly okolnosti, které jsou sto důvod neúčasti omluvit.

Podání, které bylo odevzdáno poště k doručení soudu prvního stupně dne 21. 9. 1998, obsahuje obecné náležitosti vyžadované § 42 odst. 4 o.s.ř. (vyjma datace a sdělení, co se jím sleduje). Žalovaný v něm opakuje důvody, pro které zmeškal jednání, při němž byl vydán rozsudek, a opět uvádí věcné námitky proti rozhodnutí. Podstatné je to, že výslovně své podání označil jako odvolání proti rozsudku Okresního soudu ze dne 9. 6. 1998 č.j. 7 C 88/98-9", tedy jako opravný prostředek proti rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud - v souladu se zásadou, že posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu neumožňuje, aby určitému a srozumitelnému úkonu přikládal jiný než účastníkem sledovaný smysl - proto nepochybil, jestliže uvedené podání za odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání nepokládal.

Za této situace je závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání proti rozsudku pro zmeškání správný (rozsudek byl doručen žalovanému 29. 6. 1998, takže posledním dnem, kdy bylo lze odvolání podat, byl 14. 7. 1998 /úterý/; odvolání bylo odevzdáno poště k doručení soudu až 21. 9. 1998) a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. tak není dán. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 1, 5 o.s.ř.).

Dovolatel svým dovoláním úspěšný nebyl, má proto povinnost nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.); jelikož však žalobcům žádné náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. dubna 2001

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu