20 Cdo 2209/2009
Datum rozhodnutí: 07.02.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2209/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Home Credit, a. s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo osoby 269 78 636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému M. L. , za účasti manželky povinného N. L., obou zastoupených JUDr. Alenou Urbánkovou, advokátkou se sídlem v Lipníku nad Bečvou, Losertova 623, pro 6 770,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 29 Nc 623/2007, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2008, č. j. 40 Co 230/2008-38, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 10. 2007, č. j. 29 Nc 623/2007-20, kterým okresní soud zamítl návrh povinného a návrh jeho manželky na zastavení exekuce. Uzavřel, že námitky povinného a jeho manželky jsou irelevantní, protože jimi zpochybňují výsledky nalézacího řízení. Skutečnost, že povinný zaplatil jistinu a příslušenství již v roce 2003, není rozhodující, protože dosud neuhradil náklady nalézacího řízení. Za nedůvodnou soud považoval i námitku, že povinnému nebylo oznámeno postoupení pohledávky z Home Credit Finance a. s., v jejíž prospěch byl exekuční titul vydán, na oprávněnou, neboť i v takovém případě mohl povinný podle § 526 odst. 1 obč. zákoníku plnit postupiteli Home Credit Finance, a. s.

V dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1966 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), dovolatelé namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedli, že jistinu a příslušenství ve výši 11 707,49 Kč zaplatili v dubnu 2003 a nesouhlasili s tím, aby platili náklady nalézacího řízení. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání (podaném v době, kdy dovolání nebylo dosud doplněno právní zástupkyní dovolatelů) uvedla, že dovolání neobsahuje žádné dovolací důvody a že je neúplné. Dále uvedla, že vady nalézacího řízení nelze již napravovat v exekučním řízení. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Dovolací soud rozhodl o věci podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v části první zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Výhrady povinného a jeho manželky, jimiž zpochybňují věcnou správnost podkladového rozhodnutí, zde nemohou obstát. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obranu proti placení nákladů řízení ve výši 6770,- Kč měl povinný uplatnit v nalézacím řízení, tj. buď podáním odporu proti podkladovému platebnímu rozkazu, popř. jen odvoláním proti výroku o nákladech řízení tohoto platebního rozkazu.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. února 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu