20 Cdo 2206/2002
Datum rozhodnutí: 18.12.2003
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2206/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města B. (Úřadu městské části B. K.) proti povinné D. R., prodejem movitých věcí, pro 150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 E 935/96, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2002, č.j. 20 Co 282/2002-18, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně dříve nařízený výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí zastavil.

Oprávněný v dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., proti usnesení odvolacího soudu namítl, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru k prekluzi vymáhaného práva nedošlo, pročež nebylo důvodu, aby výkon rozhodnutí byl zastaven.

Jelikož usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 21.6.2000 (č.j. 26 E 935/96-9), musel odvolací soud projednat odvolání "podle dosavadních předpisů" (bod 15. části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb.), tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001 (dále jen "o.s.ř."), a v důsledku toho bylo shodně naloženo i s dovoláním proti jeho rozhodnutí (bod 17. části dvanácté, hlavy I. téhož předpisu). Na tom nic nemění, že o dovolání odvolací soud poučil podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1.1.2001 tak, že je lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí.

Dovolání podané účastníkem po uplynutí jednoměsíční lhůty stanovené předchozími předpisy (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) však nelze odmítnout jako opožděné, dodržel-li účastník lhůtu, kterou mu k podání tohoto opravného prostředku v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně vymezil odvolací soud (viz usnesení velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 7/2003).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v důsledku čehož tímto ustanovením přípustnost dovolání doložit nelze.

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z § 239, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle § 239 odst. 1, a z hlediska § 239 odst. 2 chybí již samotný návrh účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Za těchto okolností nepokládal Nejvyšší soud za praktické otevírat otázku náležitého určení (označení) oprávněného v záhlaví usnesení odvolacího soudu, resp. spolehlivé identifikace osoby podle zákona povolané za něho v dovolacím řízení jednat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; povinné, jíž by příslušela náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu