20 Cdo 2165/2011
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 338b o. s. ř. ve znění od 01.01.2001




20 Cdo 2165/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v Břeclavi , se sídlem v Břeclavi, Husova 1, proti povinnému I. O. , zastoupenému Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Hustopečích, Mrštíkova 15, pro 2,232.960,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. E 1602/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 14 Co 406/2010-172, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 14Co 406/2010-172, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 20. 8. 2010, č. j. E 1602/2000-153 (160), jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ze dne 8. 8. 2008. Odvolací soud současně žádnému nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení výkonu rozhodnutí není dán, jestliže k převodu vlastnictví hospodářské budovy na pozemku parcelní číslo st. a hospodářské budovy na pozemku parcelní číslo st. v katastrálním území Morkůvky, ohledně nichž byl výkon rozhodnutí k návrhu oprávněné nařízen, došlo až po podání tohoto návrhu (na základě prohlášení vkladatele ze dne 20. 7. 2000 o vložení nemovitostí jako nepeněžitého vkladu do základního jmění obchodní společnosti SUIGAL CZ s. r. o.) a to ke dni 20. 7. 2000, přičemž pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení, tj. k 23. 6. 2000 (§ 338b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Jakékoli dispozice povinného s majetkem po tomto dni nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí významné, a nemohou-li zabránit nařízení výkonu rozhodnutí, nemohou být ani důvodem pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí podle § 268 o. s. ř. Z tohoto důvodu považoval odvolací soud za nadbytečné provést důkazy, které povinný označil v odvolání (konkursním spisem, smlouvu o převodu obchodního podílu společností SUIGAL CZ s. r. o. L. O. ze dne 23. 1. 2008, dohodou o vypořádání společného jmění manželů, sdělením o prohlášení konkursu na majetek povinného ze dne 4. 2. 2002 ke dni 30. 1. 2002, neboť tyto důkazy jsou právně nevýznamné. Závěry okresního soudu o tom, jak měl postupovat správce konkursní podstaty a co mělo být zahrnuto do soupisu majetkové podstaty, věcně nepřezkoumával, neboť tyto závěry považoval za nadbytečné.

Povinný v dovolání, aniž by se zabýval jeho přípustností, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241 odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř.). Uvedl, že společnost SUIGAL CZ s. r. o., do jejíhož základního kapitálu byly nemovitosti vloženy, je nabyla v dobré víře, že jsou prosty jakýchkoliv závazků, že pouze liknavostí okresního soudu došlo k zapsání soudcovského zástavního práva se značnou prodlevou, což nemůže být dáváno k tíži povinného ani společnosti SUIGAL CZ s. r. o. Dále uvedl, že společnost SUIGAL CZ s.r.o. vyplatila do konkursní podstaty povinného hodnotu vypořádacího podílu za účelem vypořádání i nároku oprávněné. Odvolacímu soudu vytýká, že si nevyžádal k prokázání těchto tvrzení konkursní spis. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť dovolací soud se dosud neřešil, zda změna vlastnictví k nemovitostem, ohledně nichž bylo nařízeno soudcovské zástavní právo, po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí. Dovolání je důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, řízení trpí (viz níže).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ však v souzené věci nejde.

Podle § 338a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, soudcovské zástavní právo na nemovitosti se zřizuje nařízením výkonu rozhodnutí. Zřízení soudcovského zástavního práva musí být zapsáno do evidence nemovitostí podle zvláštních předpisů. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti.

Podle § 338b odst. l o. s. ř. v témže znění výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva může být nařízen, jen je-li prokázáno, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující doba, kdy k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva. Došlo-li několik návrhů zároveň, mají zástavní práva stejné pořadí. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení bylo-li pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto smluvního zástavního práva.

Podle § 338b odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitost, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti, soud vyrozumí příslušný katastrální úřad. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.

Podle § 338d odst. 1 o. s. ř. pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji nabyl smluvně.

Podle § 338e odst. 1 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí. Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu (odst. 3).

Podle části dvanácté Přechodných a závěrečných ustanovení, Hlavy I bodu l. zákona č. 30/2000 Sb., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001); právní účinky úkonů, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Z uvedené právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 (o nařízení výkonu rozhodnutí bylo rozhodováno po 1. 1. 2001) vyplývá, že pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav, jaký tu byl v době podání návrhu. Den, kdy soudu došel návrh, je současně významný z hlediska pořadí soudcovského zástavního práva. Změny ve vlastnictví nemovitosti, které nastanou po zahájení vykonávacího řízení, nejsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech významné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1222/96, příp. usnesení uveřejněné pod číslem 55/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 29. 11. 2000, č. j. 21 Cdo 182/2000, rozsudek ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1562/2009, popř. rozsudek ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 984/2011).

I když bylo o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech rozhodnuto v souladu se zákonem, neznamená to, že by třetí osoby (ti, kdo nebyli účastníky řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva) se nemohly proti takovému následku účinně bránit. Má-li třetí osoba k nemovitosti, k níž bylo zřízeno pravomocným usnesením soudu soudcovské zástavní právo, vlastnické nebo jiné právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, může se žalobou podle části třetí občanského soudního řádu domáhat vyloučení nemovitosti z výkonu rozhodnutí (§ 267 odst. 1 o. s. ř.). Bude-li žalobě pravomocně vyhověno a dojde-li z tohoto důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., soudcovské zástavní právo od počátku zanikne (srov. § 338e odst. 2 o. s. ř.) a nastane tedy stejný právní stav, jako kdyby na nemovitosti soudcovské zástavní právo nikdy nebylo zřízeno (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1813/2004).

V souzené věci byl ke dni zahájení řízení o výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech (23. 6. 2000) vlastníkem dotčených nemovitostí v katastrálním území Morkůvky povinný. Až poté (prohlášením vkladatele ze dne 20. 7. 2000 s právními účinky vkladu k témuž dni srov. výpis z katastru nemovitostí na č. l. 97) povinný vložil nemovitosti jako nepeněžitý vklad do základního jmění SUIGAL CZ s. r. o.

Z uvedeného vyplývá, že povinný může být se svým návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí úspěšný jen tehdy, budou-li zástavním právem zatížené nemovitosti k návrhu třetí osoby vyloučeny z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o. s. ř.). Nebude-li taková žaloba podána, popř. bude-li zamítnuta, není dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Současně nemůže dojít k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť vzhledem ke znění § 338b odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 nemohou být důvodem k zastavení skutečnosti, které nastaly až po zahájení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3747/2011). Proto ani není podstatné, že okresní soud v projednávané věci nařídil výkon rozhodnutí až usnesením ze dne 13. 12. 2002, č. j. E 1602/2002-16, jež nabylo právní moci 1. 2. 2003.

Povinný dále podání označené jako odvolání, jež odvolací soud posoudil podle obsahu jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (č. l. 145 a č. l. 153), odůvodnil tím, že po prohlášení konkursu na povinného byla firma SUIGAL CZ s. r. o. vyzvána správcem konkurzní podstaty k vyplacení vypořádacího podílu povinného ve prospěch konkurzní podstaty, a to z titulu jeho účasti ve společnosti jako společníka s obchodním podílem na základě vložení nepeněžitého vkladu nemovitostí budov na p. č. st. 296 a st. 356 v k. ú. Morkůvky, a že společnost SUIGAL CZ s. r. o. vyplatila ve prospěch konkurzní podstaty vypořádací podíl za vložené nemovitosti, ale i utrpěla majetkovou ztrátu za věc, kterou již vyplatila ve prospěch konkurzní podstaty . Proto podle jeho názoru nelze tyto nemovitosti výkonem rozhodnutí postihnout. Ke svým tvrzením navrhoval již v odvolání provést důkazy.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že důkazy, které povinný navrhl provést, jsou právně nevýznamné, svůj závěr však nijak nezdůvodnil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu ve výroku o věci samé není správné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém usnesení soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D., v. r. předsedkyně senátu