20 Cdo 2154/2010
Datum rozhodnutí: 24.01.2012
Dotčené předpisy: § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009, § 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 2154/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného V. H. , zastoupeného JUDr. Kateřinou Perthenovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému R. F. , pro 113 365,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 5167/2006, o dovolání soudního exekutora JUDr. Jana Parasky, Exekutorský úřad Most, Budovatelů 2957/108, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2010, č. j. 20 Co 373/2009-56, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2010, č. j. 20 Co 373/2009-56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 17. 8. 2009, č. j. Nc 5167/2006-41, kterým Okresní soud v Náchodě zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 11. 7. 2006, č. j. Nc 5167/2006-7, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Paraskovi náklady exekuce 7 735,- Kč, tak, že exekuce se nezastavuje. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že v souzené věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle § 55a odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Uvedl, že soudní exekutor může požádat o složení zálohy bezprostředně poté, co byl pověřen provedením exekuce a zjistil, že si vyžádá zvýšené náklady, popř. poté, co v průběhu exekuce vyvstaly nové okolnosti odůvodňující složení zálohy. V souzené věci však byla exekuce nařízena již v roce 2006, přičemž soudní exekutor požádal o složení zálohy až v roce 2009, aniž by vyvstaly nové okolnosti odůvodňující její složení. Krajský soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, z jehož odůvodnění vyplývá, že nesložení zálohy nemůže vést k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit. V daném případě se tímto důvodem jeví možná nemajetnost povinné osoby.
Dovolatel v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále též jen o. s. ř. ), uvedl, že záloha na náklady exekuce je zákonným nárokem soudního exekutora, že soudní exekutor má právo po nařízení exekuce přiměřenou zálohu požadovat (§ 90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.). V případě, že k zaplacení požadované zálohy nedojde, je soudní exekutor povinen bez dalšího exekuci zastavit; nemá přitom na výběr, zda tak učiní či nikoliv (§ 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb.). Uvedl dále, že exekuční řád rozlišuje dva typy záloh na náklady exekuce podle § 30 písm. b) nebo podle § 92 zákona č. 120/2001 Sb. V prvním případě může soudní exekutor odmítnout provést úkon, v druhém případě musí exekuci zastavit. Připomněl, že zákon soudního exekutora neomezuje, dokdy může zálohu vymáhat, a že odvolací soud neprováděl žádné dokazování o tom, že povinný je nemajetný. Protože sám byl pověřen provedením exekuce až v květnu 2009 (po JUDr. Oldřichu Svobodovi), navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (výše uvedené usnesení ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 455/08). Uvedl, že JUDr. Paraska tímto způsobem postupoval v mnoha jiných exekucích ve snaze získat náklady exekuce od oprávněného. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, řízení odvolacího soudu trpí.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že v dané věci nebyly splněny zákonné podmínky pro zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy, neboť jako pravý důvod k jejímu zastavení se jeví nemajetnost povinného.

Podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2009 platí, že nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Podle § 90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2).

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009).

Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby). K tomu je ještě možné dodat, že i soud při provádění výkonu rozhodnutí oprávněnému může uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí, a že nesložení zálohy vede k zastavení výkonu rozhodnutí (§ 270 odst. 3 o. s. ř.). Soud vyzve ke složení zálohy především tehdy, předpokládá-li že náklady na straně státu vzniknou.

V souzené věci byla exekuce nařízena usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. 7. 2006, č. j. Nc 5167/2006-7. Usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2007, č. j. Nc 5167/2006-18, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 13. 10. 2008, č. j. Nc 5167/2006-32, byl soudní exekutor JUDr. Oldřich Svoboda zproštěn provedení exekuce, bylo rozhodnuto o nákladech řízení, soudnímu exekutorovi nebylo přiznáno právo na odměnu a náhradu nákladů exekuce a provedením exekuce byl pověřen Mgr. Jan Paraska. Usnesení (s výjimkou výroku o odměně a nákladech soudního exekutora) nabylo právní moci 20. 1. 2008. V odůvodnění usnesení je mimo jiné uvedeno, že povinný podle sdělení soudního exekutora nemá žádný majetek.

Návrhem doručeným okresnímu soudu 31. 7. 2009 navrhl soudní exekutor zastavit exekuci pro nezaplacení zálohy, k jejímuž zaplacení byl oprávněný vyzván výzvou z 21. 5. 2009 (doručenou následující den).

Jak již bylo uvedeno výše, zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. není na místě tehdy, je-li zde dán jiný důvod, pro který ji lze zastavit (nemajetnost povinné osoby). Odvolací soud však pouze uvádí, že jako takový důvod se jeví možná nemajetnost povinného. Bez toho, aby si však odvolací soud vyžádal zprávu od soudního exekutora o dosavadním průběhu exekuce, popř. si vyžádal jeho spis, není takový závěr na místě. Rozhodnutí odvolacího soudu je z uvedeného důvodu nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, včetně dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu