20 Cdo 2147/2002
Datum rozhodnutí: 18.12.2003
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY



20 Cdo 2147/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce R. Ř. K., proti žalovanému hlavnímu městu Praze o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 C 66/99 a 5 C 61/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2002, č.j. 16 Co 130 a 131/2002-125, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému 2.575,- Kč, k rukám advokáta, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v ní označených. Odkázal na závazný právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v rozsudku, jímž byl předchozí vyhovující rozsudek odvolacího soudu zrušen, a uzavřel, že podle tohoto názoru se žalobce úspěšně určení svého vlastnictví k dotčeným nemovitostem domoci nemůže, a to bez ohledu na to, zda smlouva, na jejímž základě byly tyto nemovitosti darovány státu, "byla či nebyla platná".

Ve včasném dovolání žalobce (zastoupen advokátem) namítl, že napadené rozhodnutí co do hodnocení speciality zákona č. 298/1990 Sb. spočívá (ve vztahu k obecné úpravě ochrany vlastnického práva) na nesprávném právním posouzení věci, a je též v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 403/98.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že napadené rozhodnutí vychází z konstantní soudní praxe, a mělo by být odmítnuto.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001, dále jen o.s.ř ).

Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a tím zda věcný přezkum je vůbec možný.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, pokud to zákon - v § 237, § 238 a § 239 o.s.ř. - připouští.

Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v důsledku čehož z tohoto ustanovení přípustnost dovolání dovodit nelze.

Přípustnost dovolání z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ též nevyplývá, neboť rozsudek není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím, a ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ není použitelné rovněž, jelikož není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku předcházel rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v rozsudku dřívějším, vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (soud prvního stupně v dané věci sice rozhodoval dvakrát, a v pořadí prvním rozsudkem žalobě vyhověl, zatímco druhým ji v celém rozsahu zamítl, avšak procesní prostor pro druhé rozhodnutí nevytvořil soud odvolací nýbrž dovolací).

Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit ani z ustanovení § 239, jež se vztahuje na rozsudky potvrzující, neboť ji odvolací soud nezaložil výrokem podle § 239 odst.1, a z hlediska § 239 odst.2 chybí již samotný návrh žalobce (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl.



Dovolání žalobce, které není přípustné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm.c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší žalovanému náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) v částce 2.500,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 5 písm. b/, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.

V Brně dne 18. prosince 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu