20 Cdo 2138/2001
Datum rozhodnutí: 21.02.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2138/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. P. proti povinným 1) JUDr. M. K. a 2) D. K., k vynucení povinnosti zpřístupnit byt, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 980/99, o dovolání povinných proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 9. 1999, č.j. 22 E 980/99-6, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2000, č.j. 58 Co 380/2000-27, takto:

I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 9. 1999, č.j. 22 E 980/99-6, se zastavuje.

II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2000, č.j. 58 Co 380/2000-27, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2000, č.j. 58 Co 380/2000-27, potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 1999, č.j. 22 E 980/99-6, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 1. 1999, sp. zn. 11 C 272/94, k vynucení povinnosti umožnit oprávněnému přístup do bytu v přízemí domu č. p. 443 v P., na ulici O. 14, a jeho nerušené užívání výkon rozhodnutí uložením pokuty každému povinnému ve výši 2.000,- Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jímž požadovali, aby obě rozhodnutí byla zrušena.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen o.s.ř. ).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Odtud plyne, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze.

Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§ 201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že povinní směřují dovolání výslovně proti rozhodnutí (usnesení) soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§ 104 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí i posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70).

Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).

Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo prostřednictvím pošty doručeno dne 17. 10. 2000 zástupkyni oprávněného (advokátce) a dne 30. 10. 2000 druhé povinné; první povinný převzal usnesení odvolacího soudu - jak vyplývá z úředního záznamu - u soudu prvního stupně až dne 29. 5. 2001. Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 29. 5. 2001 (srov. § 167 odst. 2, § 159 odst. 1, § 211 o.s.ř.). Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl pátek 29. 6. 2001 (srov. § 57 odst. 2, 3 o.s.ř.). Bylo-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno osobně u soudu prvního stupně až 2. 7. 2001, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně dovolání též vyhotoveno /je datováno 2. 7. 2001/).

Nejvyšší soud proto dovolání - bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) - podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 větu první (ve vztahu k výroku ad II. per analogiam) o.s.ř. Oprávněnému žádné náklady (podle obsahu spisu) v tomto stadiu řízení nevznikly a povinní (dovolatelé) na jejich náhradu právo nemají.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu