20 Cdo 2124/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2124/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. D., pro částku 10.000,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. E 1143/2004, o dovolání Finančního úřadu v Broumově, dlužníka povinného, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. dubna 2005, č. j. 20 Co 292/2004-36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Dlužník povinného je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 988,- Kč k rukám JUDr. K. K.



O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání dlužníka povinného proti usnesení Okresního soudu v Náchodě z 22. 4. 2004, č. j. E 1143/2004-6 (jímž byl nařízen výkon rozhodnutí a kterým byl povinný zavázán k zaplacení náhrady nákladů výkonu), s odůvodněním, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou (§ 218 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř. /).

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl dlužník povinného dovoláním.



Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako podané osobou neoprávněnou odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty spočívají v částce 750,- Kč představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 12 odst. 1, písm. a/, bod 1., § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50% podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (součet je zaokrouhlen podle § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. na 830,- Kč). Částku 158,- Kč pak představuje daň z přidané hodnoty v sazbě 19%.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu