20 Cdo 2122/98
Datum rozhodnutí: 30.05.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2122/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně L. C. a.s., proti žalovaným 1/ V. K., 2/ R. K. a 3/ J. T. o zaplacení 7.597,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 43/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.7.1998, č.j. 22 Co 572/97-30, takto:



I. Dovolání se odmítá.



II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení proto, že nebyly odstraněny vady žaloby.

Žalobkyně (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání ( dle ustanovení § 237 písm. f/ o.s.ř. ) namítá, že v řízení před soudy obou stupňů došlo k pochybení , které spatřuje v tom, že řízení bylo zastaveno v celém rozsahu; podle jejího názoru bylo namístě, neshledal-li soud doplňující podání ohledně příslušenství za dostatečné, zastavit řízení pouze v této části.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/, c/, e/ a f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení podle písm. d/ je založena výlučně v případě usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, nikoli v případě, že k zastavení řízení došlo z důvodu jiného (jako je tomu v dané věci).

Podobně nelze přípustnost dovolání dovodit z § 239, neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř., jenž ji spojuje s existencí kvalifikovaných vad řízení a rozhodnutí, které způsobují jejich zmatečnost. Jelikož jiné vady tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti dovolání určující, zda je řízení postiženo tou vadou, na niž dovolatel poukazoval, to jest, zda byla účastníku v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem (odkaz na § 237 písm. f/ odpovídá znění občanského soudního řádu účinnému do 31.12.1985).

Odnětí možnosti jednat před soudem znamená omezení účastníka v realizaci těch procesních práv, která mu procesní předpisy přiznávají; od účinnosti zák. č. 238/1995 Sb. jde o ni již jen tehdy, jestliže se příslušný postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za postup soudu v průběhu řízení lze tedy považovat toliko činnost, která vydání konečného rozhodnutí předcházela, nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.

Hodnotící úsudek o splnění předpokladů pro zastavení řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., jenž se promítl přímo do rozhodnutí, za postup v průběhu řízení považovat zjevně nelze, pročež neplatí, že řízení posuzovanou vadou vskutku trpí, a dovolání tím není přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalovaným, kteří by měli nárok na jejich náhradu, ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. května 2000

JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová