20 Cdo 2109/2004
Datum rozhodnutí: 18.08.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2109/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Okresního stavebního bytového družstva Č., družstva, proti povinnému Ing. J. Ch., zastoupenému advokátem, vyklizením, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3727/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2004, č.j. 30 Co 42/2004-56, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2003, č.j. E 3727/2003-35, kterým Okresní soud v České Lípě nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 12. 1999, sp. zn. 16 C 1812/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. 11. 2000, sp. zn. 30 Co 65/2000, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného do zajištěného přístřeší a povinného zavázal k náhradě nákladů výkonu. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením (§ 343 odst. 1, 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ) byly splněny; smlouvu o ubytování, kterou ve prospěch povinného uzavřelo oprávněné družstvo s I. P., považoval za platný právní úkon bez ohledu na to, zda jmenovaný z pohledu živnostenských předpisů je podnikatelem i v oblasti poskytování ubytovacích služeb.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, doplněným podáním z 23. 7. 2004, jímž aniž argumentaci výslovně podřadil některému z dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2, 3 o.s.ř. vytýká, že v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se oprávněný v rozporu s § 79 o.s.ř. označil tak, že vynechal slovo sídlo a před uvedením názvu ulice a čísla domu (B. 738) nevepsal název obce (Č.); neúplné označení sídla převzaté soudem prvního stupně a odvolacím soudem neodstraněné způsobuje neplatnost napadeného usnesení. Dále vznáší dovolatel námitky proti podkladovým rozhodnutím a řízením, která jejich vydání předcházela. Tvrdí, že oprávněné družstvo je v exekučních titulech co do sídla neúplně označeno, že jej v řízení v rozporu se zákonem zastupovaly dvě osoby (aniž byly uvedeny v záhlaví), že rozsudek není opatřen úředním příslušným razítkem rozhodujícího soudu, jak stanovuje ustanovení § 134 o.s.ř., a že panoval nedostatek podmínek pro působnost odvolacího soudu, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem byl kompetentní pouze pro ústecký kraj nikoliv pro liberecký (z toho dovozuje, že soud prvního stupně neměl odvolací soud ). Z nastíněných důvodů navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tímto důvodem a jeho obsahovou konkretizací je pak dovolací soud podle § 242 odst. 3, věty první, o.s.ř. vázán).

K přípustnosti dovolání, jež může být založena toliko na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nemohou vést námitky podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.; právě jimi dovolatel argumentuje, vytýká-li neúplnost návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v označení sídla oprávněného (§ 79 odst. 1, § 43 o.s.ř.), popř. tutéž vadu, jež se podle jeho názoru promítla i do písemných vyhotovení usnesení soudů obou stupňů (§ 169 odst. 1, § 211 o.s.ř.). K uvedeným okolnostem proto při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. dovolací soud nepřihlížel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132).

Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve vykonávacím řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet. Dovolatel navíc zaměnil vady řízení o výkon rozhodnutí s vadami řízení, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí, které se k návrhu oprávněného vykonává. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí; zbylé námitky v dovolání obsažené jsou tudíž pro účely daného přezkumu bezcenné.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu