20 Cdo 2108/2007
Datum rozhodnutí: 29.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2108/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné Č. P. H., a. s., zastoupené advokátem, pro 138 851,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 8174/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, č. j. 14 Co 304/2006-39, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, č. j. 14 Co 304/2006-39, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 2006, č. j. 33 Nc 8174/2005-22 se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 2. 2006, č. j. 33 Nc 8174/2005-22, ve výrocích I. a II., jimiž obvodní soud zastavil exekuci na majetek povinné co do částky 100 727,- Kč (výrok I.) a odložil provedení exekuce co do částky 38 125,- Kč do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce (výrok II.); dále uložil oprávněné povinnost zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení o částečném zastavení exekuce a odkladu provedení exekuce částku 2 650,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce povinné.

Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně posoudil pohledávky uvedené v návrhu oprávněné na nařízení exekuce pod č. 1 - 6 jako promlčené (ve smyslu § 131b zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku) a exekuci v této části pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) zastavil. Dovodil, že přihláška pohledávky do vyrovnacího řízení podle § 56 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen zákon č. 328/1991 Sb. ), není návrhem ovlivňujícím běh promlčecí doby ve smyslu § 112, věty druhé, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a stavení promlčecí doby v důsledku podání přihlášky do vyrovnacího řízení nelze dovodit ani z žádného ustanovení části třetí zákona č. 328/1991 Sb. Dále dovodil, že uznáním závazku dlužníkem (§ 52 odst. 2 písm. f/ a § 57 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.) nezačne běžet nová desetiletá promlčecí doba k zahájení řízení o výkon rozhodnutí (exekuce), neboť takový závěr z žádného ustanovení zákona nevyplývá. Odvolací soud shledal podmínky pro odklad exekuce za splněny, neboť bylo-li by zjištěno, že povinná úplně a včas splnila své povinnosti z pravomocného usnesení o potvrzení vyrovnání, zanikla by její povinnost splnit věřitelům závazky nad rámec přijaté vyrovnací kvóty podle § 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. a byl by dán důvod k zastavení exekuce zcela pro její nepřípustnost.

V dovolání oprávněná namítá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam spočívající v tom, že dovolacím soudem nebyla dosud řešena otázka účinků přihlášky pohledávky do vyrovnacího řízení a potvrzení vyrovnání soudem na běh promlčecí doby pohledávky. Právní posouzení věci soudem (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) stran promlčení pohledávek je nesprávné, neboť oprávněná předmětné pohledávky dne 8. 10. 2001 řádně přihlásila (před jejich promlčením) do vyrovnacího řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 0 Kv 1/2001. Správce sice pohledávky částečně popřel, ale nevyvolal již incidenční spor tak, jak je u vykonatelných pohledávek povinen; proto, jak se dovolatelka domnívá, tyto pohledávky (řádně uplatněné a nezaplacené) nadále trvají . Navrhla tedy, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že jím má být zodpovězena judikaturou dovolacího soudu dosud neřešená otázka, jejíž posouzení má význam nejen pro předmětnou věc, ale pro soudní praxi obecně, totiž otázka účinků přihlášky pohledávky do vyrovnacího řízení a účinků uznání závazku dlužníkem ve smyslu § 52 odst. 2 písm. f) a § 57 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. na běh promlčecí doby.

Vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud - je-li dovolání přípustné - povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu a dovolací soud je tak vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil v řízení zahájeném dne 26. 10. 2005 usnesením ze dne 3. 11. 2005, č. j. 33 Nc 8174/2005-6, které nabylo právní moci dne 9. 12. 2005, k vymožení pohledávek v celkové výši 138 851,- Kč na majetek povinné exekuci. Protože nároky přiznané exekučními tituly právnímu předchůdci oprávněné vychází z právních vztahů vzniklých před účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je třeba otázku promlčení posuzovat podle hospodářského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 434/2004). Stavení promlčecí lhůty upravoval § 131d hospodářského zákoníku jen ve vztahu k právům, která dosud nebyla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu; proto je třeba užít ustanovení obecné, jímž je § 112, věta druhá, občanského zákoníku, z níž vyplývá, že promlčecí doba u práv již pravomocně přiznaných (§ 131b odst. 5 hospodářského zákoníku) se staví, jestliže byl v desetileté lhůtě počítané od vykonatelnosti titulu podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 20 Cdo 884/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2006 pod č. 58). Z tohoto pohledu je úvaha odvolacího soudu správná, protože podle zjištění soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, podala oprávněná návrh na nařízení exekuce po uplynutí deseti let ode dne, kdy podle některých z exekučních titulů, na jejichž podkladě byla exekuce nařízena, mělo být plněno.

Otázkou zůstává, jaký význam má okolnost, že oprávněná (účastník vyrovnání) přihláškou ze dne 5. 9. 2001, která došla vyrovnacímu soudu dne 8. 10. 2001, tj. ve lhůtě, kterou soud podle § 50 odst. 3 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. stanovil, přihlásila do vyrovnání mimo jiné i pohledávky, pro které navrhla nařízení exekuce. Není sporu o tom, že pohledávky oprávněné nejsou ve smyslu § 54 odst. 1 a 2 ve spojení s § 31 a 32 zákona č. 328/1991 Sb. pohledávkami přednostními; další úvahy proto s těmito pohledávkami nepočítají.

Usnesením ze dne 10. 9. 2001, č. j. 0 Kv 1/2001-117, Městský soud v Praze povolil vyrovnání dlužníka (povinné), ustanovil vyrovnacího správce, nařídil vyrovnací jednání a vyzval věřitele dlužníka, aby přihlásili své pohledávky do čtyř týdnů od vyvěšení usnesení na úřední desce soudu. Vyrovnání povinné Městský soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 12. 9. 2002, č. j. 0 Kv 1/2001-447, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2002. Usnesením ze dne 17. 10. 2002, č. j. 0 Kv 1/2001-472, prohlásil vyrovnání za skončené.

S ohledem na to, kdy nastaly účinky povolení vyrovnání, je pro následující závěry rozhodný výklad zákona č. 328/1991 Sb. ve znění zákona č. 120/2001 Sb.

Z ustanovení § 50 odst. 3 písm. c), § 56 odst. 1, 2 a § 58 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb. vyplývá povinnost přihlásit k vyrovnání také pohledávky za dlužníkem, které jsou již vykonatelné (tzv. judikátní pohledávky). Věřitel, který podal včas přihlášku a jehož pohledávka není zcela uspokojena, se stává účastníkem vyrovnacího řízení (§ 48 zákona č. 328/1991 Sb.). Způsob, pořadí a míru uspokojení nároků soud určí v usnesení o potvrzení vyrovnání (srov. § 53 odst. 1, § 60 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.). Jestliže usnesení o potvrzení vyrovnání nabylo právní moci (srov. § 60 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.) a jestliže dlužník řádně (úplně a včas) splnil to, co mu toto rozhodnutí ukládá, zaniknou jeho povinnosti splnit věřitelům část závazku, k jejímuž splnění nebyl podle obsahu vyrovnání povinen, a v plném rozsahu zaniknou povinnosti plnit závazky těm věřitelům, kteří se účastníky vyrovnacího řízení nestali, jinak řečeno, nepřihlásili své pohledávky do vyrovnání (§ 63 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.). Zánik povinnosti splnit nad rámec vyrovnací kvóty pohledávky přihlášených věřitelů a povinnosti splnit v plném rozsahu pohledávky nepřihlášených věřitelů odráží zásadní podstatu vyrovnání. Jeho cílem je zprostit dlužníka částečně jeho závazků a umožnit mu bez omezení nabývat další majetek a nadále podnikat, je-li podnikatelem.

Na rozdíl od účinků spojených s přihláškou pohledávky do konkursu (viz § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb.) nespojuje zákon výslovně s přihlášením pohledávky ve vyrovnacím řízení stavení běhu promlčecí doby. Se zřetelem ke smyslu a účelu vyrovnání však musí platit i zde, že podání přihlášky je uplatněním práva podle § 112, věty první, občanského zákoníku (§ 131d, druhé věty, hospodářského zákoníku); po dobu, kdy trvají účinky potvrzeného vyrovnání, promlčení neběží. Jde-li o právo, které bylo pravomocně přiznáno, staví se běh promlčecí doby podáním včasné přihlášky (§ 112, věta druhá, občanského zákoníku).

Odlišné právní posouzení otázky stavení promlčecí doby, k němuž dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka uplatnila po právu. Přestože již tento závěr předurčuje výsledek dovolacího řízení, je třeba zdůraznit nesprávnost názoru týkajícího se účinku povolení vyrovnání stanoveného v § 52 odst. 2 písm. f) zákona č. 328/1991 Sb.

Řízení o vyrovnání probíhá v několika fázích (od podání návrhu do rozhodnutí o povolení vyrovnání, od vyvěšení usnesení o povolení vyrovnání na úřední desce do právní moci usnesení o potvrzení vyrovnání, od potvrzení vyrovnání do zastavení nebo skončení vyrovnání), přičemž ke každé z nich se vážou specifické účinky. Podle § 47 odst. 1, věty třetí, zákona č. 328/1991 Sb. musí dlužník k návrhu na vyrovnání připojit také seznam svých závazků vůči věřitelům. Pokud pohledávka byla zahrnuta do vyrovnání, tj. uvedl-li ji dlužník v seznamu závazků, platí, že ji dlužník uznal (srov. § 52 odst. 1 písm. f/ zákona č. 328/1991 Sb.). S ohledem na to, že účinek uznání dluhu (závazku) nastává vyvěšením usnesení o povolení vyrovnání, v němž soud teprve vyzve věřitele, aby přihlásili své nároky, nelze tento účinek vztahovat na ty pohledávky, které nebyly v seznamu podle § 47 odst. 1, věty třetí, zákona č. 328/1991 Sb. uvedeny, i když je věřitelé následně do vyrovnání řádně přihlásili. Je výrazem ustálené soudní praxe, že uznáno může být i právo přiznané pravomocným soudním rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26. 8. 1977, sp. zn. 5 Cz 33/77l, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1979 pod č. 32). Jedná-li se o právo vyplývající z právního vztahu vzniklého za účinnosti hospodářského zákoníku, je důsledkem uznání přetržení a započetí běhu nové promlčecí lhůty (§ 131b odst. 6, § 132 hospodářského zákoníku).

Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) napadené rozhodnutí zrušil a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2009

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu