20 Cdo 2100/2008
Datum rozhodnutí: 04.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 104 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2100/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinné M. H., pro částku 7.405,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7361/2003, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 7. 2007, č. j. 12 Co 148/2007-25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 5. 6. 2006, č. j. 42 Nc 7361/2003-15, okresní soud zastavil exekuci (výrok I.), k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal oprávněnou (výrok II.) a k rukám oprávněné povinnou (výrok III.). Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že k úhradě nákladů exekuce zavázal k rukám soudního exekutora naopak pouze povinnou a výrok III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ). Kromě toho zásadní právní význam podle obsahu dovolání přisuzuje otázce, zda lze povinného zavázat, aby nahradil oprávněnému to, co on byl povinen uhradit předtím exekutorovi na jeho nákladech ; kromě toho se souzená věc dle názoru dovolatele týká většího počtu osob (skupiny exekutorů).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2008

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu