20 Cdo 2083/2006
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2083/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Bytového družstva N. A. , zastoupeného advokátkou, proti povinným 1/ V. V. a 2/ M. V., zastoupeným advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 40 Nc 6031/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, č.j. 64 Co 120/2005-39, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Oprávněný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit povinným na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.748,50 Kč k rukám advokáta.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 21. 9. 2004, č.j. 40 Nc 6031/2004-18 (jímž obvodní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 10 C 18/2003, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že exekuci nelze nařídit, neboť náhradní ubytování nebylo pro povinné zajištěno na dobu neurčitou.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že odvolací soud nevzal v úvahu důkazy předložené oprávněným; zajištění náhradního ubytování na dobu neurčitou vyplývá z potvrzení o poskytnutí náhradního ubytování ze dne 12. 8. 2004, v němž se ubytovatel zavázal poskytnout bytovou náhradu v souladu s ustanovením § 712 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Trvalý charakter náhradního ubytování je vázán pouze na řádné placení nájemného ze strany povinných. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Povinní navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto nebo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. Ztotožňují se se zjištěním odvolacího soudu, že jako náhradní ubytování jim byla zajištěna pouze ubytovna, a to pouze na dobu určitou.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů není důvodné.


Ačkoli dovolatel ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jeho dovolací námitky se (posuzováno podle obsahu) ve skutečnosti soustřeďují především na polemiku se závěrem odvolacího soudu, že z předložených listin (zejména z obou potvrzení M. K.) vyplývá zajištění náhradního ubytování pouze na dobu určitou. Tím dovolatel zpochybňuje hodnocení těchto důkazů odvolacím soudem, jež však v dovolání úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005).


S námitkou, že odvolací soud nevzal v úvahu důkazy předložené dovolatelem (potvrzení M. K. o poskytnutí náhradního ubytování a smlouvu o ubytování ze dne 15. 6. 2004), se nelze ztotožnit. Z protokolu založeného na č.l. 36-37 spisu vyplývá, že obě potvrzení byla při jednání před odvolacím soudem čtena; odvolací soud se s nimi v napadeném usnesení také vypořádal. Smlouva o ubytování ze dne 15. 6. 2004 do spisu nikdy založena nebyla; zjištění, že smlouvami ze dne 16. 3. 2004 (jež má dovolatel pravděpodobně na mysli) bylo náhradní ubytování zajištěno pouze na dobu určitou, dovoláním zpochybněno nebylo.


Dovolateli nelze přisvědčit ani v námitce, že podmínka trvalého charakteru náhradního ubytování je splněna i tehdy, je-li toto sjednáno na dobu určitou s možností prodloužení za splnění určitých podmínek. Takovým ujednáním není trvalý charakter náhradního ubytování založen; to platí bez zřetele k tomu, že podnájem bytu na dobu neurčitou lze vypovědět bez uvedení důvodu (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněného v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2000 pod č. 68).


Jelikož dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.


Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinným podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 3 000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 12 odst. 1 písm. a/ bod 2. vyhlášky č. 484/2000 Sb.), zvýšenou o 20 % podle § 17 odst. 2 vyhlášky, a v částce 150,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K nákladům řízení patří také daň z přidané hodnoty ve výši 598,50 Kč, kterou je právní zástupce povinných povinen z odměny a náhrady odvést (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li oprávněný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou povinní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 25. dubna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu