20 Cdo 2082/2006
Datum rozhodnutí: 19.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2082/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města L., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. Š., pro 300,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí a nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 50 E 12/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2006, č.j. 9 Co 67/2006-19, takto:


Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2006, č.j. 9 Co 67/2006-19, a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2006, č.j. 50 E 12/2005-12, se zrušují a věc se okresnímu soudu vrací k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 5. 1. 2006, č.j. 50 E 12/2005-12, Okresní soud v Lounech nařídil podle rozhodnutí města L. z 2. 12. 2003, č. A 00190866, série CA/1995 (bloku na pokutu na místě nezaplacenou), k vydobytí pohledávky 300,- Kč a exekučních nákladů (1.471,- Kč) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného; návrh, jímž oprávněné město požadovalo k vydobytí pohledávky s příslušenstvím nařídit výkon prodejem podílu na nemovitostech, zamítl. Nepřiměřenost vymáhané pohledávky a ceny nemovitostí (obytného domu s pozemkem a zahradou) byla po zjištění, že proti povinnému je zdejším soudem veden jen jeden výkon rozhodnutí, a to prodejem movitých věcí pro částku 500,- Kč, tento ještě nebyl proveden důvodem nařízení výkonu rozhodnutí jiným než navrhovaným způsobem (§ 264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ).


Krajský soud k odvolání oprávněného usnesením ze dne 26. 6. 2006, č.j. 9 Co 67/2006-19, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Při nařízení výkonu rozhodnutí aniž by prováděl dokazování soud z úřední povinnosti zkoumá, zda způsob výkonu rozhodnutí, který byl navržen, je vhodný. Protože nebyly osvědčeny relevantní okolnosti svědčící o možném či velmi pravděpodobném neúspěchu oprávněného při zvolení jiného způsobu výkonu (např. insolventnost, zadluženost povinného, více současně vedených exekucí), je podle odvolacího soudu prodej spoluvlastnického podílu nemovitostí z důvodu zjevného nepoměru výše pohledávky a hodnoty majetku, jejímž prodejem má být uspokojena, nevhodný.


V dovolání oprávněné město namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), konkrétně vhodnosti způsobu výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Oproti závěru vyslovenému odvolacím soudem a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu prosazuje dovolatel názor, že nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení pohledávky 300,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí (podílů na nich) není limitováno nutností osvědčit takové okolnosti, které jiný (vhodnější) způsob výkonu, např. prodejem movitých věcí, vylučují. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.). Ten je dán tím, že (právní) otázku vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.


Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně (§ 257 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem (§ 258 odst. 1 o.s.ř.).


Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden (§ 261 odst. 1, věty první a druhá, o.s.ř.).


Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem (§ 264 odst. 1 o.s.ř.).


V projednávaném případě navrhlo oprávněné město výkon svého rozhodnutí z 2. 12. 2003, č. A 00190866, série CA/1995 (bloku na pokutu na místě nezaplacenou), jímž byla povinnému uložena pokuta 300,- Kč. Oprávněné navrhlo výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (§ 335 odst. 1, § 338 odst. 1, 3 o.s.ř.).


S odvolacím soudem lze souhlasit, že vhodnost navrženého způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky zkoumá soud v rámci věcného posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.


Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a stanovisko Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně po slyšení oprávněného nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Uvedený závěr se podává i z těch rozhodnutí, na něž odkazuje oprávněné město v dovolání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1243/2004, a ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1281/2004).


Výrazem ustálené soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/2004 pod č. 38, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1243/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 339/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 751/2006) je také to, že v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, není oprávněný povinen dokládat, že jím navržený způsob výkonu rozhodnutí je způsobem vhodným; naopak je na povinném, aby tvrdil a prokazoval, že navržený způsob výkonu je ve smyslu § 264 odst. 1 o.s.ř. nevhodný, protože lze úspěšně postihnout jiné jeho majetkové hodnoty způsoby, který se jeví být vhodnějšími. Jelikož při nařízení výkonu rozhodnutí není pro takovou obranu povinného zpravidla prostor, odsouvá se její prosazení ze stadia nařízení výkonu až do stadia zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. h/, § 269 odst. 1 o.s.ř.). Z toho plyne, že při nařízení výkonu rozhodnutí je zřejmá nevhodnost způsobu výkonu relevantní, jestliže vyplývá z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo z jiného podání oprávněného, jestliže se soud dozví jinak z úřední činnosti o vhodnějším způsobu výkonu, anebo jestliže námitku o jiných možných (a efektivních) způsobech povinný uplatnil, měl-li takovou výjimečnou příležitost (srov. § 253 odst. 1, 2 o.s.ř.). V žádném případě se nevyžaduje, aby nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí předcházely neúspěšné exekuce jinými způsoby uvedenými v § 258 odst. 1 o.s.ř., popřípadě návrh na prohlášení o majetku povinného podle § 260a a násl. o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 20 Cdo 179/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2004 pod č. 58).


Odlišné právní posouzení, k němuž v dané věci dospěl odvolací soud že bez osvědčení relevantních skutečností, jejichž příkladmý výčet uvedl, je prodej nemovitostí ipso facto způsobem výkonu zřejmě nevhodným tedy správné není a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) napadené rozhodnutí zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).


Soud prvního stupně (odvolací soud) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).


V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. března 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu