20 Cdo 2082/2002
Datum rozhodnutí: 21.08.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2082/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné městské části P. Ř., zastoupené advokátem, proti povinnému R. H., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25 E 522/2001, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2001, č.j. 19 Co 495/2001-13, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 6. 2001, č.j. 25 E 522/2001-4, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle svého rozsudku ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 10 C 211/97, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného a všech, kdo s ním na základě jeho práva bydlí, do zajištěného přístřeší (ubytovacího zařízení B.-T., s. r. o.). Předpoklady pro nařízení výkonu měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, které nabylo dne 14. 7. 1998 právní moci, je vykonatelné (z obsahu nalézacího spisu zjistil, že stejnopis jeho písemného vyhotovení byl povinnému doručen náhradním způsobem ) a že účastníci řízení o výkon jsou věcně legitimováni.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), a důvody opírá o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Základem argumentace je tvrzení (k jehož ověření nabídl důkazy svým výslechem a potvrzením zaměstnavatele), že v době, kdy mu byl doručován rozsudek, jehož výkon je navrhován, se dovolatel jako adresát písemnosti v místě doručení dlouhodobě nezdržoval, protože byl na zahraniční služební cestě. Soudy obou stupňů proto pochybily, pokud bez náležitého zjištění okolností rozhodných pro doručení pokládaly exekuční titul za vykonatelný. Odvolacímu soudu dále vytknul, že nedostatečně přezkoumal vhodnost navrženého způsobu výkonu a existenci a vhodnost, resp. stav přístřeší; v této souvislosti poukázal i na to, že dluh oprávněné zaplatil neprodleně poté, kdy se o něm dozvěděl. Obsahem dovolání byla i výhrada týkající se řízení, jehož výsledkem bylo podkladové rozhodnutí (soud dovolateli údajně znemožnil účast na jednáních). Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. použít nelze (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo jeho dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí), je namístě zvažovat splnění předpokladů vymezených ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se závěrem, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy toliko důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; nesprávné právní posouzení (zde otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí) však dovolatel namítá pouze jako důsledek odlišných skutkových závěrů.

Výtka, že soudy obou stupňů za účelem posouzení právní otázky formální vykonatelnosti exekučního titulu (§ 159 odst. 1, § 160 odst. 3, § 161 odst. 1 o.s.ř.) nezjišťovaly, zda v době doručení podkladového rozhodnutí se povinný skutečně v místě svého bydliště zdržoval, je výtkou skutkovou, podřaditelnou důvodům uvedeným v § 241a odst. 2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o.s.ř., která pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je bezcenná (k vadám vyjmenovaným v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. by dovolací soud mohl přihlédnout při přezkumu důvodnosti dovolání, tedy až po učinění závěru, že je přípustné). Dovolatel navíc přehlíží, že charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým tvrzením nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud nemohl ani zvažovat (proto také ustanovení § 243a odst. 2, věta první, o.s.ř. vylučuje v rámci dovolacího řízení dokazování ke skutkovému základu věci). Stejné závěry platí, jde-li o šetření okolností rozhodných pro doručení podkladového rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25). Povinný v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí neuvedl, že v době doručování rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 10 C 211/97, byl na zahraniční služební cestě; naopak výhrady proti způsobu doručení nevznesl. Nemůže proto důvodně vytýkat, že odvolací soud vyšel jen ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, aniž by prováděl šetření o okolnostech doručení (k takovému šetření nebyl dán povinným relevantní podnět a jeho nezbytnost nevyšla v odvolacím řízení ani jinak najevo).

Jelikož vady nalézacího řízení a vady řízení o výkon rozhodnutí zaměňovat nelze, ponechal dovolací soud bez povšimnutí námitky, že řízení, jehož výsledkem bylo vydání vykonávaného rozsudku, zatížil soud dovolatelem tvrzenou vadou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123).

Ostatní otázky týkající se vhodnosti způsobu výkonu (vyklizení) pokud vůbec obsahují právní aspekt znaky uvedené v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. zjevně nesplňují (jejich opačné hodnocení ostatně dovolatel nepodpořil žádnou argumentací) a o rozpor s hmotným právem jít nemůže proto, že napadené usnesení vychází z ustanovení práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2003

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu