20 Cdo 2079/2006
Datum rozhodnutí: 26.07.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2079/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C.-2, Ltd., zastoupené advokátem, proti povinné J. P., zastoupené advokátem, pro 798.693,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5457/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2005, č.j. 30 Co 336/2005-143, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2005, č.j. 21 Nc 5457/2005-119, v částech, jimiž okresní soud co do 798.693,97 Kč (jistiny pohledávky) a co do 1.051.306,10 Kč (33 % úroky z prodlení z 687.994,64 Kč od 8. 2. 1996 do 25. 8. 2003) zastavil exekuci (nařízenou usnesením ze dne 24. 3. 2005, č.j. 21 Nc 5457/2005-10) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky; oprávněnou zavázal k náhradě nákladů vzniklých povinné v odvolacím řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování zprávou ČSOB, a. s., z 23. 11. 2005 převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že povinná v souladu s ustanovením § 330 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ), určila, že částkou 1.850.000,- Kč plní dluh přiznaný exekučním titulem v pořadí jistiny z úvěrové smlouvy a jejího příslušenství. Protože úroky ke dni plnění činily 1.714.294,15 Kč, zanikl dluh povinné v rozsahu jistiny (798.693,97 Kč) a části příslušenství (1.051.306,10 Kč představující 33 % úroky z prodlení z 687.994,64 Kč od 8. 2. 1996 do 25. 8. 2003); v této části pohledávka přiznaná podkladovým rozsudkem zanikla a předpoklady pro částečné zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), byly splněny.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že celou platbu (1.850.000,- Kč) započetl na úhradu vymáhaného dluhu


a nezabýval se částí pohledávky ze smlouvy o úvěru, která exekučním titulem přiznána nebyla, přestože text kupní smlouvy obsahoval určení platby na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 1.850.000,- Kč. Celá jistina poskytnutého úvěru však činila 1.500.000,- Kč, přičemž exekuční titul přiznal splátky jistiny a příslušenství splatné do 31. 12. 1995, a to část jistiny úvěru ve výši 408.000,- Kč, řádný úrok ve výši 279.994,64 Kč, úrok z prodlení ve výši 110.699,33 Kč, úroky z prodlení ve výši 33 % z částky 687.994,64 Kč od 8. 2. 1996 do zaplacení (ke dni přijetí platby, tj. k 25. 8. 2003, činily 1.714.294,14 Kč) a náklady nalézacího řízení 40.210,- Kč. Projev vůle povinné vyjádřený slovy posoudil odvolací soud dle nezjištěné vůle povinné a v rozporu s jazykovým projevem ve smyslu § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), nesprávně. Podle dovolatelky je právní úkon povinné (určení závazku, který plní) neplatný buď v části přesahující jistinu úvěru pro nemožnost plnění (§ 37 odst. 2, § 41 obč. zák.), nebo zcela pro neurčitost a nesrozumitelnost (§ 37 odst. 1 obč. zák.). S ohledem na to ve smyslu § 330 obch. zák. je třeba v prvním případě dovodit, že povinná plnila celou jistinu úvěru a zbylých 350.000,- Kč použila na uhrazení nejdříve splatných úroků a úroků z prodlení, tj. přiznaných exekučním titulem, a to na řádný úrok ve výši 279.994,64 Kč a na část úroku z prodlení ve výši 70.005,36 Kč; z částek uvedených v exekučním titulu zůstanou tak neuhrazeny úroky z prodlení ve výši 1.754.988,11 Kč, jež dále nenarůstají, a náklady nalézacího řízení ve výši 40.210,- Kč, tj celkem 1.795.198,11 Kč, která má být vymožena exekucí. Ve druhém případě mělo být plnění ve výši 1.677.998,- Kč použito na zaplacení řádných úroků a poplatků a plnění ve výši 172.002,- Kč na úroky z prodlení naběhlé do 31. 3. 1996, což se na částkách přiznaných exekučním titulem projeví tak, že neuhrazeny zůstanou jistina ve výši 408.000,- Kč, úroky z prodlení ve výši 1.652.991,47 Kč, náklady nalézacího řízení ve výši 40.210,- Kč a dále narůstají úroky z prodlení ve výši 33 % z částky 408.000,- Kč od 26. 8. 2003 do zaplacení. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Povinná se ve vyjádření ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhla, aby bylo dovolání jako nedůvodné zamítnuto.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen zákon č. 120/2001 Sb. /), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také dovolatelka správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


V projednávaném případě se odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry, k nimž dospěl na základě provedených (listinných) důkazů soud prvního stupně. Nebylo sporu o tom, že smlouvou o úvěru ze dne 20. 9. 1994, č. 940182018, kterou uzavřela s právní předchůdkyní oprávněné, získala povinná úvěr ve výši 1.500.000,- Kč a že exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2000, č.j. 5 Cm 377/99-21, byla povinná zavázána zaplatit právní předchůdkyni oprávněné částku 798.693,97 Kč s 33 % úroky z prodlení z částky 687.994,64 Kč od 8. 2. 1996 do zaplacení a na nákladech nalézacího řízení 40.210,- Kč. Sporné nebylo ani to, že povinná zaplatila dne 25. 8. 2003 částku 1.850.000,- Kč, resp. že na označený účet právní předchůdkyně oprávněné uhradili uvedenou částku manželé B., jako kupující podle ujednání v kupní smlouvě ze dne 28. 7. 2003, jíž jim povinná prodala nemovitosti, které byly zatíženy zástavním právem zřízeným k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy. Kupní smlouvu měla právní předchůdkyně oprávněné k dispozici, takže jejím prostřednictvím povinná ve smyslu ustanovení § 330 odst. 1 a 2 obch. zák. ve vztahu k zástavní věřitelce určila, že částkou 1.850.000,- Kč plní dluh z exekučního titulu ( nesplacenou jistinu úvěru ).


Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevu vůle


a okolností mimo samotnou listinu se nalézajících, jde o skutkové zjištění (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73). Takovým zjištěním je v daném případě skutkový závěr, že povinná v listině (kupní smlouvě) vůči právní předchůdkyni oprávněné projevila (určitě a srozumitelně) vůli částkou 1.850.000,- Kč splnit dluh z exekučního titulu, a to v pořadí jistiny a příslušenství. Dovolatelka brojí proti tomuto skutkovému závěru odvolacího soudu a staví proti němu vlastní (jiná) skutková tvrzení, jež ústí v závěr o neplatnosti jednostranného právního úkonu (určení dlužníka, který z více závazků plní). I když zpochybnila v konečném důsledku právní závěr odvolacího soudu o předpokladech zániku závazku plněním dlužníka, vyšla z předpokladu existence jiného ( správně zjištěného) skutkového stavu. Skutkové námitky, ať již podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ nebo podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nevýznamné, takže i právní oponentura (důsledky plynoucí z nich v poměrech ustanovení § 330 odst. 1 a 2 obch. zák.), kterou z nich dovolatelka dovozuje, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.


Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 271 o.s.ř. Povinné přísluší náhrada nákladů jen za podmínky, že vynaložené náklady nesou znaky nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.). O takové náklady však v daném případě nejde, jestliže vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se svým obsahem nedotýká otázky, jejíž posouzení bylo pro výsledek dovolacího řízení určující; tomu odpovídá výrok, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. července 2007


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.


předseda senátu