20 Cdo 2079/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 1 písm. c) předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 2079/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v K., proti povinnému J. S., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce, pro 3.135.345,- Kč, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 3037/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4.6.2004, č.j. 12 Co 268/2004 - 66, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněnou navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex.ř. ), byly v dané věci splněny, a za nedůvodnou pokládal též námitku povinného, že mu určité (označené) listiny, resp. rozhodnutí, v průběhu daného exekučního řízení nebyly řádně a včas doručeny.

Povinný ve včasném dovolání setrval na dřívějších námitkách, že mu řádně, resp. včas nebyl doručen návrh na nařízení exekuce, a že totéž platí o doručení předchozího zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu; namítl též, že se s těmito námitkami odvolací soud buď nezabýval nebo nevypořádal důsledně. Proto má dovoláním napadené rozhodnutí za zásadního významu po právní stránce, a dovolání (tím) za přípustné.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

O takovou situaci zde však nejde. Otázky, které k dovolacímu přezkumu dovolatel otevírá (a to jen implicite), všeobecný judikatorní přesah nemají, resp. jejich posouzení nemůže sloužit vodítkem pro soudní praxi vůbec, a mají význam jen v rámci daného řízení. Neotevírají relevantní spor o právo, a tvrzené procesní vady, i kdyby existovaly, nemohly mít ani vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

Není zde tudíž dovoláním otevřené právní otázky, ve vztahu k níž by bylo možné hodnotit, zda na jejím řešení spočívající rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce. Tím není (logicky) založitelný ani závěr, že rozhodnutí zásadního právního významu je.

Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu