20 Cdo 2062/2009
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2062/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného K. R. , proti povinnému Ing. J. V. , zastoupenému JUDr. Jiřím Naušem, advokátem se sídlem v Kostelci nad Labem, Na sídlišti 804, pro 260 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 25 E 8/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006, č. j. 62 Co 411/2005-49, takto:

Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2005, č. j. 25 E 8/2005-29, kterým obvodní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č. j. 7 Cm 13/2003-28, exekuci na majetek povinného pro pohledávku 260 000,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 10 400,- Kč a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Evu Jablonskou. Odvolací soud uzavřel, že podkladový směnečný platební rozkaz byl povinnému doručen a že povinný nedoložil, že podal proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky; předložená listina není opatřena podacím razítkem příslušného soudu ani se nenachází v nalézacím spisu, kam podle záhlaví listiny měla být určena. Dále uvedl, že exekuční titul byl vydán ve prospěch oprávněného a že povinný neprokázal, že by po jeho vydání došlo ke skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva oprávněného. V exekučním řízení je přitom již nerozhodné, jaké okolnosti předcházely vydání exekučního titulu. Při nařízení exekuce dále exekuční soud nezkoumá, zda povinný vymáhanou povinnost splnil dobrovolně, tuto okolnost lze zhodnotit jen v řízení o zastavení exekuce. Odvolací soud současně uzavřel, že podání návrhu na povolení obnovy či žaloby pro zmatečnost není důvodem pro odložení právní moci rozhodnutí ani jeho vykonatelnosti a samo o sobě není ani důvodem pro povolení odkladu exekuce podle § 266 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ).

V dovolání povinný podrobně popsal, co předcházelo vydání exekučního titulu a dále uvedl, že odvolacímu soudu doložil, že proti směnečnému platebnímu rozkazu podal včas námitky. Uvedl, že oprávněný postoupil směnku firmě Bc. Martin Hrneček, avšak smluvní strany poté od postupní smlouvy odstoupily, aniž došlo k vrácení směnky. Pro nedoložení originálu směnky vlastní pak Obvodní soud pro Prahu 9 k návrhu na umoření směnky zakázal podle této směnky platit a směnka usnesením obecného soudu zanikla. Povinný také podal žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost ve věci samé, o čemž informoval odvolací soud. Ačkoliv tedy předmětem odvolání byly i závažné právní skutečnosti, které mají zásadní význam po právní stránce , odvolací soud se jimi nezabýval, i když tuto skutečnost ve svém rozhodnutí konstatoval. Jedná se především o skutečnost, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 7. 2004, č. j. 32 U 1/2004-8, je zakázáno na směnku platit a rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 2. 2005 je na základě směnečného platebního rozkazu nařízena exekuce, tj. je nařízena nucená platba na základě neexistující směnky. Posouzení této otázky přikládá povinný po právní stránce zásadní význam. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen zákon č. 120/2001 Sb. /). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Exekučním titulem je v souzené věci směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č. j. 7 Cm 13/2003-28, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 260 000,- Kč a náklady řízení 10 400,- Kč. Skutečnost, že před vydáním tohoto směnečného platebního rozkazu Okresní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 2. 7. 2004, č. j. 32 U 1/2004-8, vyzval toho, kdo má směnku vlastní vystavenou Ing. J. V. na částku 260 000,- Kč ve prospěch K. R., aby se ve lhůtě dvou měsíců u podepsaného soudu přihlásil a podle možnosti předložil uvedenou listinu nebo podal proti návrhu na umoření této listiny námitky, přičemž zakázal, aby podle označené listiny bylo placeno s tím, že nebude-li podán do jednoho měsíce od uplynutí ve výroku uvedené dvouměsíční lhůty další návrh na umoření listiny, soud řízení zastaví, je pro nařízení exekuce nerozhodná. Řízení o umoření listiny předcházelo vydání směnečného platebního rozkazu a bylo věcí nalézacího soudu, aby před vydáním směnečného platebního rozkazu posoudil, zda podmínky pro jeho vydání byly splněny.

Jak již také uvedl odvolací soud, případné napadení exekučního titulu prostřednictvím některého z mimořádných opravných prostředků, není pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) a tedy ani pro samotné jeho provedení významné, neboť podání mimořádného opravného prostředku nemá samo o sobě vliv na právní moc ani vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§ 235c a § 243 o. s. ř.). Zrušení exekučního titulu v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků má význam v řízení o zastavení exekuce.

S ohledem na podmínky, které soud při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumá, je v tomto stádiu řízení právně bezvýznamná i námitka povinného o dobrovolném splnění vymáhané pohledávky. Také tato námitka má význam až v řízení o zastavení exekuce.

Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu