20 Cdo 2045/2004
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2045/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. P. V., správce konkursní podstaty úpadce V. s., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinnému Z. B., zastoupenému advokátem, pro částku 19.266,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 E 232/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2004, č. j. 31 Co 5/2004-19, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 7. 3. 2002, č. j. 23 E 232/2002-6, kterým okresní soud nařídil podle svého vykonatelného platebního rozkazu z 30.5.1994, č. j. 13 C 40/94-15, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Své potvrzující rozhodnutí odvolací soud odůvodnil (s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů) závěrem, že v odvolání proti usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nelze namítat skutečnosti jiné než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce. Odvolací soud měl všechny předpoklady materiální i formální vykonatelnosti exekučního titulu za splněny.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ); za právně zásadně významnou považuje otázku, zda je soud povinen k námitce povinného v exekučním řízení, respektive v řízení o nařízení exekuce, zkoumat samotnou vykonatelnost exekučního titulu, respektive aktivní legitimaci oprávněného, či zda rozhoduje jen na základě předloženého exekučního titulu. V dovolání vyjadřuje přesvědčení, že předmětný exekuční titul je nevykonatelný, jelikož účastníci v něm nejsou označeni tak, jak to vyžaduje ustanovení § 79 o.s.ř. (žalobce je označen pouze obchodním jménem, bez uvedení identifikačního čísla, a žalovaný jen jménem a bydlištěm, přičemž stejné jméno i bydliště má i jeho syn). Dále pak podle dovolatele není zřejmé, zda oprávněný je skutečně právním nástupcem žalobce, jelikož v době nalézacího řízení existovalo více subjektů nesoucích obchodní jméno V. s.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.



Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak v konečném důsledku mohlo mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; v usnesení z 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2002 pod poř. č. 25, jakož i v usnesení z 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2101/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník1999 pod poř. č. 62 Nejvyšší soud vysvětlil, že případné vady v označení účastníků řízení v rozhodnutí, o jehož výkon jde, nejsou na újmu jeho vykonatelnosti, je-li z něj možné bez pochybností dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost. Pokud jde o označení žalobce v nalézacím řízení, odkazuje dovolací soud na poslední odstavec prvé strany a první odstavec druhé strany napadeného usnesení; námitka týkající se označení povinného není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu, jelikož dovolatel sám ani nenamítá, že by exekuce byla nařízena proti němu, ač titul směřoval proti osobě jiné, byť stejného jména a bydliště, nýbrž pouze konstatuje, že stejné jméno i bydliště má také jeho syn.

Jelikož dovolání shledal nepřípustným, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.

O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu