20 Cdo 2040/2009
Datum rozhodnutí: 24.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.




20 Cdo 2040/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. D. B. , zastoupeného JUDr. Petrem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 11/13, proti povinné Ing. J. F. , zastoupené JUDr. Milanem Říhou, advokátem se sídlem v Brně, Nováčkova 11, provedením prací a výkonů o zdržení se zásahů do výkonu práva věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 E 755/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2008, č. j. 9 Co 1037/2008-20, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 26. 8. 2008, č. j. 21 E 755/2008-9, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 10. 4. 2008. č. j. 10 C 228/2007-30, za porušení povinnosti zdržet se zásahů do výkonu práva věcného břemene svědčícího oprávněnému a spočívajícího v právu chůze, průjezdu osobního automobilu, průjezdu nákladního automobilu zabezpečujícího dovoz otopu, jakož i odvoz a dovoz stavebního materiálu sloužícího pro udržování nemovitostí oprávněného, a to přes pozemek povinné p. č. 21, ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaný na listu vlastnictví č. 256 pro obec Bohuslavice, katastrální území Bohuslavice u Hlučína, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné ve výši 10 000,- Kč, splatné do tří dnů od právní moci usnesení České republice Okresnímu soudu v Opavě. Zároveň povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 4 100,- Kč.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a uložil povinné zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 1 550,- Kč. Uzavřel, že exekučnímu soudu nepřísluší při nařízení výkonu rozhodnutí zkoumat, zda povinná porušila povinnost uloženou jí vykonatelným exekučním titulem. Přišla-li povinná v odvolání s tvrzením, že exekuční titul dodržuje v plném rozsahu , jde o námitku způsobilou k projednání v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ).

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2009), povinná namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedla, že návrh na nařízení výkonu byl podán bezdůvodně, neboť v souladu s vykonávaným rozsudkem se zdržela všech zásahů do výkonu práva věcného břemene. Odvolací soud měl tu část odvolání, v němž povinná namítá splnění povinností vyplývajících z exekučního titulu, sám posoudit jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a nikoliv usnesení soudu prvního stupně potvrdit. Ve skutečnosti, že povinná neměla možnost prokázat, že exekuční titul dodržuje, spatřuje zásadní právní význam dovolání . Vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je podle povinné skutečnost, že se krajský soud nezabýval jejím návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí, a nesprávné právní posouzení věci spatřuje povinná ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodoval odděleně od usnesení soudu prvního stupně, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty povinné, a spornou otázku, která byla předpokladem pro vydání tohoto usnesení, postoupil k rozhodnutí jinému soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II. Přechodných ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jenž podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu - o který zde nejde - kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam, sice přednesla, avšak hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný povinnost uloženou exekučním titulem plní, je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato námitka je uplatnitelná v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (v souzené věci podle § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Dobrovolné splnění povinnosti ještě před nařízením exekuce má však následně vliv na rozhodování o nákladech výkonu rozhodnutí (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 406/2008).

Není důvodná rovněž námitka, že odvolací soud měl sám výkon rozhodnutí zastavit, posoudil li podle obsahu část odvolání jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Z § 252 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že v exekučním řízení je věcně příslušným okresní soud, proto jen jemu přísluší o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí rozhodnout.

Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle obsahu spisu oprávněnému, kterému by náhrada náležela, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu