20 Cdo 2031/2004
Datum rozhodnutí: 18.08.2005
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2031/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné B. spol. s r. o., zastoupené advokátkou, proti povinnému A. F., zastoupenému advokátem, pro 63.204,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 6811/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2004, č.j. 17 Co 162/2004-52, takto :

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2004, č.j. Nc 6811/2003-38, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce (nařízené k vymožení pohledávky 63.204,- Kč s 10 % úroky od 1. 11. 2000 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 11. 2001, sp. zn. 19 C 190/2001). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady pro odložení provedení exekuce stanovené v § 266 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), nejsou dány.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prosazuje názor, že do vyřešení otázky, zda užíval nebytový prostor bez právního důvodu, k čemuž dal podnět tím, že podal žalobu, je nezbytné provedení exekuce odložit.

Dovolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. I když je přípustnost dovolání proti rozsudkům a usnesením odvolacího soudu (obecně) upravena ustanoveními § 237 až § 239 o.s.ř., ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ex. ř. ) jde především o úpravu vyjádřenou v § 238a odst. 1 písm. c/, d/, e/, f/ a g/, odst. 2 o.s.ř.

Tomu odpovídá, že se naopak v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) neuplatní samostatně ustanovení § 237 o.s.ř., jež upravuje přípustnost dovolání i proti usnesením ve věci samé, ačkoli některá rozhodnutí vydávaná v tomto řízení povahu rozhodnutí ve věci samé mají; uvedené ustanovení je použitelné toliko prostřednictvím § 238a odst. 2 o.s.ř.

Platí tedy, že proti jiným rozhodnutím vydaným v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) než vyjmenovaným v § 238a odst. 1 písm. c/ až g/ o.s.ř. dovolání přípustné není, přičemž okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, popř. zda jsou splněny další podmínky podle § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.), významná není.

Lze uzavřít, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce), není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu