20 Cdo 2030/2004
Datum rozhodnutí: 26.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 122 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 130 odst. 1 písm. c) předpisu č. 130/2001Sb.




20 Cdo 2030/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci oprávněného P. L., proti povinnému I. K., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 25.868,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 9 Nc 1362/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30.4.2004, č.j. 40 Co 531/2004 - 13, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil oprávněným navrženého exekutora. Měl za to, že podmínky stanovené zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen ex. ř. ), byly v dané věci splněny, a za nedůvodnou pokládal též námitku povinného, že vykonávaný titul (platební rozkaz) mu nebyl doručen. Odvolací soud uvedl, že z připojeného spisu sp. zn. Ro 284/2000 vyplývá , že platební rozkaz vydaný v této věci dne 29.5.2000 byl doručen do vlastních rukou povinného dne 30.5.2000, což nepochybně vyplývá z dokladu o doručení, opatřeného datem převzetí písemnosti a podpisem adresáta . Podle odvolacího soudu je titul exekuce vykonatelný formálně i materiálně, a nic nepřekáželo, aby navržená exekuce byla nařízena.

Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tu spatřuje v tom, že odvolací soud se s odvolacím důvodem, že mu titul nebyl doručen, vypořádal provedením důkazu dokladem o doručení , aniž se mu dostalo možnosti k důkazu, který měl jeho tvrzení vyvracet , vyjádřit. Procesně vadný postup se přímo promítl do samotného rozhodnutí, jelikož zjištění o doručení titulu, jež byla v jeho rámci učiněna, jsou podle dovolatele nesprávná. Existence vytýkané vady pak implikuje právní otázku, jež z daného rozhodnutí činí rozhodnutí zásadně významné, pročež dovolání proti němu - míní dovolatel - je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné.

Podle § 130 exekučního řádu platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.

Podle § 236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.

O takovou situaci zde však nejde. Otázka, kterou k dovolacímu přezkumu otevírá dovolatel, byla již dříve zodpovězena, a odvolací soud postupoval v souladu s právním nazíráním, jež lze pokládat za nezpochybňované a v soudní praxi ustálené.

Již v usnesení ze dne 29.8.2002, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněném pod č. 135/2001 v časopise Soudní judikatura a pod č. 25/2002 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl totiž Nejvyšší soud k závěru, že při zkoumání, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo povinnému doručeno, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení, zjištěných pomocí šetření, které provedl. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o.s.ř. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků (§ 126 o.s.ř.), výslechu účastníků (§ 131 o.s.ř.) či provádění důkazu listinou (§ 129 o.s.ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření (srov. § 123 o.s.ř.). Činí-li (však) soud výkonu rozhodnutí závěr o vykonatelnosti titulu (včetně závěru o řádném doručení rozhodnutí) pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, nejde o šetření postupy dle § 122 a násl. o.s.ř. a neuplatní se požadavek, aby účastníci exekučního řízení mohli být přítomni při provádění šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům .

Vzhledem k ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř. se tento názor uplatní nejen v řízení o výkon rozhodnutí, nýbrž i v řízení exekučním.

Posouzení v dovolání formulované otázky tedy již obecnou soudní praxi ovlivnit nemůže a její význam nepřekračuje meze daného exekučního řízení.

O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto nejde; dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu