20 Cdo 2025/2012
Datum rozhodnutí: 19.03.2013
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2025/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 963/3, proti povinné R. L. , pro částku 409.798,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 26 E 52/2005, o dovolání rozvedeného manžela povinné M. T. , zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Štefánikova 10, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 26. 1. 2012, č. j. 56 Co 674/2011-250, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. 10. 2011, č.j. 26 E 52/2005-229, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že manžel povinné v návrhu na zastavení výkonu ani v odvolání neuvedl žádný z důvodů podřaditelných pod ustanovení § 268 odst. 1 písm. a)-g) o. s. ř.; za jiný důvod, pro nějž nelze rozhodnutí vykonat ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., není možno považovat jeho majetkové a osobní poměry či poměry samotné povinné, ani další v návrhu uplatněné skutečnosti, např. že se povinná v současnosti podrobuje psychiatrické léčbě.

V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, manžel povinné namítá, že výkon rozhodnutí měl být zastaven vzhledem k tomu, že jím postižený majetek je ve společném jmění manželů, vedle nějž má povinná majetek ve svém vlastnictví výlučném, a že manželství povinné bylo pravomocně rozvedeno. Nikdy mu nebylo doručeno žádné rozhodnutí týkající se prováděného výkonu a do současnosti ani nevěděl, že jeho manželka spáchala trestný čin, za nějž byla odsouzena rozsudkem, který ji kromě uložení trestu zavázal k zaplacení nyní vymáhané částky. V závěru dovolání manžel povinné vyjadřuje přesvědčení, že nemůže odpovídat za škodu (o níž nevěděl) způsobenou úmyslným trestným činem manželky .

Povinná navrhla, aby dovolání bylo vyhověno.

Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Dovolatel (jenž se otázkou přípustnosti dovolání vůbec nezabýval) však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam (a v čem tento význam spočívá), a že tedy podmínky předepsané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl a k závěru o splnění těchto podmínek nelze dospět ani hodnocením samotných námitek v dovolání vznesených, jelikož závěr odvolacího soudu, že skutečnosti namítané jím v návrhu i v odvolání jsou pro rozhodnutí o zastavení výkonu, tedy z hlediska ustanovení § 268 o. s. ř., právně nevýznamné, je v souladu s judikaturou.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu