20 Cdo 2022/98
Datum rozhodnutí: 30.11.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2022/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E. G., jako právní nástupkyně V. F., zemřelého 22. ledna 2000, proti žalovanému M. V., o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 283/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 1997, č. j. 37 Co 507/97-32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, a to s odůvodněním, že odvolání žalovaného proti rozsudku městského soudu ze dne 25. února 1997, č. j. 55 C 283/96-13, trpí vadami, pro něž nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat, a jež přes výzvu k jejich odstranění s poučením o případném zastavení odvolacího řízení zůstaly neodstraněny.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jímž předně namítá, že jeho zástupce je neobdržel, jelikož od 10. 12. do 19. 12. 1997, tedy včetně dne 11.12.1997, kdy ...měl toto usnesení údajně převzít, byl na lovecké základně firmy L. K., s.r.o, kde...měl zabezpečen odstřel srnčí a jelení zvěře". Poučen soudem (viz protokol z 13. března 1998 na č.l. 46) o náležitostech předepsaných ustanovením § 241 odst. 2, 3 o. s. ř., zástupce žalovaného dovolání doplnil podáním ze dne 25. května 1998 (č. l. 49), jímž upřesnil, že dovolání opírá o ustanovením § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř." Posuzováno podle obsahu dovolání, žalovaný tedy namítl, že zastavením odvolacího řízení došlo k zmatečnostní vadě spočívající v odnětí jeho možnosti jednat před soudem. K doručence u č.l. 33, prokazující doručení dovoláním napadeného usnesení, zástupce žalovaného do protokolu (viz výše) uvedl, že podpis na ní není jeho.

Protože původní žalobce V. F. dne 22. ledna 2000 zemřel a protože řízení o dědictví bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. května 2000, č. j. 59 D 265/2000-24, podle ustanovení § 175h odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř.") zastaveno s odůvodněním, že zůstavitel nezanechal žádný majetek, pokračoval Nejvyšší soud v dovolacím řízení na straně žalující s pozůstalou dcerou E. G.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Konkrétní postup pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, která osvědčuje doručení prosté zásilky adresátovi, stanovila (od 1. ledna 1990 do 30. června 2000) vyhláška č. 78/1989 Sb. (od 1. března 1991 ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb.), poštovní řád, jmenovitě body č. 14-16 její přílohy č. 5. Podle bodu 14 věty první úřední písemnosti s hnědým pruhem doručí pošta adresátu a není-li v místě doručení zastižen, jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě nebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna odevzdání písemnosti obstarat. Podle bodu 15 nezastihne-li doručovatel adresáta a nemůže-li zásilku doručit ani některému z příjemců podle bodu 14, uloží ji na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o uložení zásilky vyrozumí tiskopisem pošty "Oznámení" (věta první). Den uložení poznamená na doručence, doručenku od písemnosti oddělí, podepíše ji a odevzdá určenému pracovníku pošty (věta třetí).

Dovolatel - kromě jiného - namítá, že zásilka (jejímž obsahem bylo usnesení odvolacího soudu ze dne 27. října 1997, na č. l. 32 spisu) nebyla jeho zástupci doručena, jelikož ten se po dobu deseti dnů (10.12.-19.12.1997, tudíž i dne 11.12., kdy mu mělo být doručeno) zdržoval na lovecké základně firmy L. K., s.r.o. se sídlem v K., (což žalovaný v dovolání tvrdí, avšak bez jakéhokoli konkrétního důkazního návrhu). Z doručenky (č. l. 33) - jež je svojí povahou veřejnou listinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, č. 18, pod poř. č. 127), ale - naopak - vyplývá, že zásilku - původně sice dne 11. prosince 1997 uloženou na poště - si zástupce žalovaného téhož dne vyzvedl; doručenka je totiž opatřena podpisem potvrzujícím převzetí písemnosti a v rubrice Potvrzuji převzetí této písemnosti" je uvedeno datum 11. prosince 1997. Skutečnost, že si zmíněnou zásilku podanou u pošty v Brně 1 pod podacím číslem R 1374 uvedeného dne vyzvedl JUDr. Š., osobně...", potvrdila na výzvu Nejvyššího soudu učiněnou v rámci šetření rovněž vedoucí pošty v R., a to zprávou ze dne 13. ledna 1999, doloženou fotokopií příslušné části doručné knihy vedené poštou, konkrétně rubriky č. 327, v níž je uvedeno označení podací pošty, podací číslo zásilky, příjmení zástupce žalovaného, jeho adresa, datum převzetí zásilky, parafa osoby, jež zásilku převzala a úřední podpis doručovatele.

Z povahy doručenky jako veřejné listiny dále vyplývá, že se jí - kromě jiných údajů - prokazuje také skutečnost, že zásilka byla - v daném případě po jejím uložení na poště, avšak ještě téhož dne, tedy 11. prosince 1997 - vydána právě osobě v doručence označené jako adresát, a že tato osoba ji po podpisu doručenky a záznamu v doručné knize pošty též převzala.

Jelikož žalovaný neprokázal - a na něm je podle § 134 o. s. ř. důkazní břemeno - nesprávnost v doručence uvedených údajů o tom, že dne 11. prosince 1997 zásilku převzala osoba, jejíž akademický titul, jméno, příjmení a adresa jsou strojopisem na doručence uvedeny, dospěl dovolací soud k závěru, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo onoho dne doručeno právě zástupci žalovaného.

Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 12. ledna 1998 (ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li (viz otisk razítka podatelny soudu prvního stupně) dovolání, označené datem 13. ledna 1998, podáno - u soudu osobně - až dne 14. ledna 1998, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovaný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a žalobkyni náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. listopadu 2000

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová