20 Cdo 2011/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2011
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.




20 Cdo 2011/2009
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města Ostrava, Městský obvod Ostrava Jih , se sídlem v Ostravě Hrabůvce, Horní 3, proti povinné Ing. J. S. , zastoupené JUDr. Pavlem Povolným, advokátem se sídlem v Ostravě Mariánské Hory, Sokola Tůmy 743/16, pro 4 800,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 E 152/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2008, č. j. 10 Co 303/2008-51, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 5. 2007, č. j. 51 E 152/2007-2, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 84 C 338/2003, k vymožení 4 800,- Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinné a zavázal ji k náhradě nákladů výkonů rozhodnutí ve výši 3 900,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení výkonu byly splněny a že námitky povinné nemají na správnost usnesení soudu prvního stupně vliv. Uvedl, že exekuční soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, že oprávněný v průběhu odvolacího řízení doložil všeobecnou plnou moc ze dne 23. 9. 1997 udělenou JUDr. Jarmile Jařabáčové, z níž vyplývá její oprávnění oprávněného zastupovat, a že návrh na obnovu nalézacího řízení může být jedině důvodem odkladu, popř. zastavení výkonu rozhodnutí.

Dovolatelka v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. , namítá, že napadenému rozhodnutí předcházelo řízení, které trpělo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Vadu řízení spatřuje v tom, že k návrhu v nalézacím řízení nebyla připojena platná plná moc a že stejným nedostatkem trpí i exekuční řízení. Dále uvedla, že kvůli předložené plné moci podala žalobu na určení její neplatnosti, že Okresní soud v Ostravě (v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 214/2007) rozhodl, že plná moc ze dne 23. 9. 1997 udělená advokátce oprávněného uložená u Okresního soudu pod Spr. 3859/97 je ve vztahu k řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě u uvedených sp. značek, mimo jiné i 84 C 338/2003, neplatná, a tudíž nemohl být vynesen ani podkladový rozsudek. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Předně dovolací soud připomíná, že povinná byla původně v dovolacím řízení zastoupena Mgr. Milanem Smolkou, který jí byl k návrhu ustanoven jako zástupce (č. l. 17) a který podal ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. dovolání. Po uplynutí této lhůty požádala povinná o změnu zástupce a jejímu návrhu bylo vyhověno. K doplněnému dovolání učiněnému novým zástupcem však vzhledem k povaze lhůty stanovené v § 240 odst. l o. s. ř. (prekluzívní lhůta) dovolací soud přihlédnout nemohl. Dále dovolací soud konstatuje, že JUDr. Jarmila Jařabáčová nedoložila ani k výzvě soudu, že je oprávněna zastupovat oprávněného v dovolacím řízení.

Poukazuje-li poté dovolatelka, že oprávněný nedoložil v nalézacím řízení platnou plnou moc k jeho zastupování JUDr. Jařabáčovou, namítá, že nalézací řízení trpělo nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud však již v mnoha svých rozhodnutím (srov. např. usnesení z 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již zmatečnostní nebo jinou vadou podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí.

Namítá-li dovolatelka, že ani v exekučním řízení oprávněný plnou moc nedoložil, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je však jak výše uvedeno k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. l a § 243b odst. 5, věty první o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu