20 Cdo 2010/2006
Datum rozhodnutí: 22.06.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2010/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného m. F. M., zastoupeného advokátem, proti povinné L. T., zastoupené advokátem, pro 8.100, Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. Nc 4165/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2003, č. j. 9 Co 74/2003-68, takto :


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením ze dne 16. 9. 2002, č. j. Nc 4165/2001-49, Okresní soud ve Frýdku - Místku (mimo jiné) nařídil podle platebního výměru M. ú. ve F. ze dne 25. 10. 1999, č. j. Fin 99/9010000330, rozhodnutí Obecního živnostenského úřadu M. ú. ve F. M. ze dne 3. 12. 1998, č. j. OŽÚ/Dos/125/98/R, a ze dne 2. 2. 1999, č. j. OŽÚ/Dos/144/98-99/R, k uspokojení pohledávky 8.100,- Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. J. R., soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Soud prvního stupně z předložených listin zjistil, že podkladová rozhodnutí byla povinné, která jejich převzetí potvrdila vlastnoručním podpisem na doručenkách, doručena do vlastních rukou (platební výměr dne 27. 10. 1999, rozhodnutí z 3. 12. 1998 dne 4. 12. 1998 a rozhodnutí z 2. 2. 1999 dne 18. 2. 1999), povinná je nenapadla opravnými prostředky, takže rozhodnutí nabyla právní moci a stala se vykonatelnými exekučními tituly (§ 40 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb.).


Usnesením ze dne 30. 6. 2003, č. j. 9 Co 74/2003-68, krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně (ve shora uvedeném rozsahu) potvrdil. Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, zejména se ztotožnil s tím, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná, neboť povinné byla řádně doručena. Tvrdí-li v odvolání opak že na doručenkách nejsou její podpisy dovodil, že procesní prostor pro řešení této problematiky není otevřen v exekučním řízení, ale v řízení nalézacím.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jímž namítla nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. ). Odvolacímu soudu vytýká, že se otázkou vykonatelnosti podkladových rozhodnutí nezabýval, přestože takovou námitku v odvolání vznesla. Zásadní právní význam má podle dovolatelky otázka, zda námitka nedostatku (formální) vykonatelnosti titulu je uplatnitelná v exekučním řízení nebo jen v řízení nalézacím. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Oprávněné ve vyjádření sdělilo, že závěry okresního i krajského soudu považuje za věcně i právně správné. Navrhlo, aby bylo dovolání odmítnuto.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. je vyloučeno [soud prvního stupně sice rozhodoval poté, co jeho první rozhodnutí (z 16. 1. 2002, č. j. Nc 4165/2001-19a) odvolací soud usnesením ze dne 18. 4. 2002, č. j. 9 Co 240/2002-37, zrušil znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí /v obou případech nařídil pro 8.100,- Kč exekuci/), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).


Otázku, kterou dovolatelka v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nabídla k přezkumu (zda skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce je vykonatelnost exekučního titulu), znaky uvedené v § 237 odst. 3 o. s. ř. nesplňuje; odvolací soud ji přes nepřesnou formulaci v odůvodnění svého rozhodnutí fakticky vyřešil v souladu s konstantní judikaturou. Ta vychází z toho, že při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá soud, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda právo není prekludováno. Odvolací soud poté, co v pořadí první rozhodnutí zrušil právě proto, aby soud prvního stupně přezkoumal správnost potvrzení o vykonatelnosti titulů převzal jeho skutková zjištění týkající se doručení správních rozhodnutí a uzavřel, že rozhodnutí nabyla právní moci a stala se vykonatelnými. Z toho vyplývá, že formální vykonatelností titulů jako jedním z předpokladů pro nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. se zabýval. Pokud naznačil možnost řešení otázek spojených s doručením rozhodnutí v nalézacím (správním) řízení, pak jen ve vztahu k posouzení včasnosti opravných prostředků, jimiž by tato rozhodnutí byla napadena.


Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. června 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu