20 Cdo 2001/2007
Datum rozhodnutí: 29.04.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2001/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) R. B., a b) E. B., obou zastoupených advokátem, proti povinné P. H., vyklizením, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 E 66/2005, o dovolání oprávněného R. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2006, č. j. 25 Co 324/2006-75, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 14. 12. 2005, č. j. 14 E 66/2005-49, nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 5. 11. 2001, č. j. 14 C 1057/96-170, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, č. j. 31 Co 174/2003-210, k vynucení splnění povinnosti povinné vyklidit označenou část pozemku oprávněných výkon rozhodnutí, kterým povolil oprávněným, aby na náklad povinné vyklizení provedli sami nebo dali provést někým jiným (výrok I.), povinné uložil zaplatit oprávněným zálohu na náklady potřebné k vyklizení ve výši 15.000,- Kč (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a povinnou zavázal k úhradě soudního poplatku z návrhu na výkon rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč (výrok IV.).


Krajský soud shora označeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu tak, že nařídil výkon rozhodnutí vyklizením označené části pozemků oprávněných s tím, že vyklizení bude provedeno vykonavatelem, který z vyklizovaného objektu vykáže povinnou a osoby, zdržující se tam na základě práva povinné, odstraní její věci i věci umístěné tam s jejím souhlasem a odevzdá objekt oprávněným nebo jejich zástupcům; odstraněné věci pak odevzdá povinné nebo zletilým příslušníkům její domácnosti, případně sepsané odevzdá do úschovy schovateli, kde (nebudou-li ve lhůtě šesti měsíců vyzvednuty) budou prodány podle ustanovení o prodeji movitých věcí (výrok I.). Současně rozhodl, že povinné se závazek k úhradě soudního poplatku za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 1.000,- Kč neukládá (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).


Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný, avšak okresní soud nařídil výkon rozhodnutí způsobem, který neodpovídá povaze povinnosti uložené exekučním titulem (§ 258 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, /dále též jen o. s. ř. /). Tím byla povinné uložena povinnost předmětnou část pozemku vyklidit, čemuž odpovídá způsob výkonu rozhodnutí vyklizením bez náhrady ve smyslu § 340 a násl. o. s. ř., a nikoliv provedením prací a výkonů ve smyslu § 350 a násl. o. s. ř. (podle něhož se postupuje při výkonu rozhodnutí, jímž byla uložena nepeněžitá povinnost něco pro jiného vykonat, aniž by šlo o vyklizení nebo vydání věci). Ke změně výroku okresního soudu, zavazujícího povinnou uhradit soudní poplatek, odvolací soud přistoupil s ohledem na usnesení okresního soudu ze dne 3. 3. 2006, č. j. 14 E 66/2005-63, jímž byla povinná osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu a se zpětnou účinností (§ 138 odst. 1, věta druhá o. s. ř.).


Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný a) dovoláním a prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. namítá, že výkon rozhodnutí podle napadeného usnesení nebude patrně možné provést či pouze se značnými náklady, které povinná nebude schopna uhradit. Uvádí, že při realizaci bude nutno přejíždět přes pozemky oprávněných, čímž jim mohou vzniknout škody, užívání jejich nemovitostí bude omezeno a znesnadněno. Bude třeba odklidit množství suti a odpadu, odstranit černou stavbu a vzrostlé nálety stromů a odstraněné věci tedy nebude možné odevzdat povinné ani uschovat, jak se v rozhodnutí uvádí, neboť jde o věci bezcenné a neprodejné; naopak bude třeba na jejich uskladnění na skládku vynaložit náklady, jež měly být původně pokryty (v rozhodnutí okresního soudu stanovenou) zálohou ve výši 15.000,- Kč. Nesouhlasí, aby náklady vyklizení byly přeneseny na oprávněné a podotýká, že povinná již dříve nehradila peněžité závazky vzniklé v souvislosti se soudním řízením. Uzavírá, že výkon rozhodnutí nařízený napadeným rozhodnutím není hospodárný, je v rozporu s dobrými mravy i s ustanovením § 6 o. s. ř., podle něhož má soud postupovat v řízení v součinnosti s účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Tu zajišťovalo rozhodnutí okresního soudu, nikoli již soudu druhého stupně. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému rozhodnutí.


Povinná v reakci na dovolání pouze vylíčila bližší okolnosti sousedských vztahů mezi ní a oprávněným a) a s rozhodnutím odvolacího soudu vyjádřila svůj souhlas.


Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. - není důvodné.


Jelikož jiné vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu, že povaze povinnosti uložené exekučním titulem v projednávané věci (tj. vyklizení označené části nemovitosti oprávněných) odpovídá způsob výkonu rozhodnutí podle § 340 a násl. o. s. ř. a nikoliv podle § 350 a násl. o. s. ř., podle něhož lze postupovat tehdy, byla-li exekučním titulem uložena nepeněžitá povinnost něco pro jiného vykonat, aniž by šlo o vyklizení nebo vydání věci.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).


Podle § 257 o. s. ř. lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.


Podle § 258 odst. 2 o. s. ř. výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.


Podle § 340 odst. 1 o. s. ř. ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil nemovitost, stavbu, byt nebo místnost, u nichž není třeba zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí a po právní moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.


Ze spisového materiálu se podává, že podkladovým rozhodnutím bylo povinné uloženo vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku blíže specifikovanou část pozemku oprávněných. Podáním ze dne 6. 6. 2005 oprávnění navrhli soudní výkon tohoto rozhodnutí dále s tím, že sami provedou vyklizovací práce na náklady povinné, jejichž výši i výši nákladů na vzniklou škodu na majetku, způsobenou neoprávněným užíváním pozemku má vyčíslit přizvaný soudní znalec.


Ukládá-li exekuční titul povinné, aby vyklidila nemovitost nebo její část, a není-li podle titulu třeba povinné zajistit bytovou náhradu ani přístřeší, nařídí soud výkon rozhodnutí vyklizením (což současně představuje jediný možný způsob soudního výkonu rozhodnutí, uvedený v zákoně srov. § 257, § 258 odst. 2 a § 340 odst. 1 o. s. ř.).


Nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením zahrnuje nejen uvolnění nemovitosti povinnou a těmi, kdo se tam zdržují na základě jejího práva, ale i její odevzdání oprávněným (odevzdání klíčů apod.) tak, aby mohli s uvolněnou nemovitostí volně nakládat. Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením soud vyrozumí povinnou nejméně pět dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumění zašle též oprávněnému, aby se i on mohl na vyklizení připravit. V řízení o soudním výkonu rozhodnutí vyklizením nemovitosti nelze uložit povinné, aby složila do rukou oprávněného podle ustanovení § 350 o. s. ř. zálohu na náklad spojený s vyklizením, i když je s vyklizením spojeno např. odstranění přenosných věcí umístěných na pozemku (viz. Sborník IV Nejvyššího soudu ČSSR, Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího soudu SSR o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím, vydal Nejvyšší soud ČSSR, SEVT, Praha 1986).


Po pravomocném nařízení se výkon rozhodnutí provede tak, že se z vyklizované nemovitosti odstraní věci patřící povinné a příslušníkům její rodiny, jakož i věci, které patří někomu jinému, ale jsou umístěny na vyklizovaném objektu se souhlasem povinné, a dále, tak, že se z vyklizovaného objektu vykáží povinná a všichni, kdo se tam zdržují na základě jejího práva. Vyklizení provádí vykonavatel (§ 46 odst. 2 písm. p/ vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů).


Náklady spojené s vyklizením hradí stát a jejich náhradu vyžaduje od povinného (§ 270 odst. 3, věta první, a odst. 4, § 148 odst. 1 o. s. ř.).


Odvolací soud tedy postupoval správně a věc správně právně posoudil, když při nařízení výkonu rozhodnutí aplikoval § 340 a násl. o. s. ř. a nikoli § 350 a násl. o. s. ř.


S ohledem k výše uvedenému nemohou ani obstát námitky oprávněného a), že nařízený výkon rozhodnutí provést nelze či pouze se značnými náklady, že přitom hrozí vznik škody na majetku oprávněných, ani že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zásadou součinnosti s účastníky řízení k zajištění rychlé a účinné ochrany práv (§ 6 o. s. ř.).


Pokud se týká námitky, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů), tato nemá v řízení o výkon rozhodnutí obecně uplatnění, a to dokonce ani v podobě obrany osoby, proti níž se výkon vede (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2080/2004), tím spíše i osoby, na jejíž návrh (k ochraně jejichž zájmů) byl soudní výkon rozhodnutí zahájen.


Správnost právního posouzení věci se dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, dovolání je tudíž nedůvodné, a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o. s. ř. (povinné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a oprávněný a/ na jejich náhradu právo nemá).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. dubna 2009


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu